Strategická komunikace České republiky upozorňuje na historické zneužívání výkladu válečných událostí ze strany Sovětského svazu a jeho nástupnických struktur. V příspěvku na oficiálním facebookovém profilu uvedla, že Litva spustila mezinárodní informační kampaň, ke které se připojily Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Německo a Česká republika.
„Stejně jako v těchto zemích i u nás komunistický režim SSSR zneužil válečných událostí a svého podílu na porážce nacismu k nastolení zločinných a zavrženíhodných režimů a k prosazování vlastních imperiálních cílů,“ uvedla česká vládní iniciativa.
Kampaň nese hlavní sdělení: Okupace není osvobození. Na slovech záleží.
V krátkém videu zveřejněném na oficiálním facebookovém profilu Strategické komunikace ČR k tomu zaznívá: „Sovětský svaz nebyl osvoboditel, ale okupant. Po druhé světové válce sovětské Rusko okupovalo polovinu Evropy. Sovětská propaganda tvrdila, že osvobozuje dříve nezávislé státy, ale pak Sověti zapomněli odejít.“
Materiál dále upozorňuje, že sovětská propaganda investovala obrovské úsilí do zakotvení mylné představy, že okupace byla osvobozením. Tato historická lež je podle autorů kampaně stále hluboce zakořeněná a nadále využívaná Ruskem jako nástroj dezinformací.
V květnu 1945 sice sovětská vojska vstoupila na české území, ale označovat to jednoduše za osvobození je zavádějící, konstatuje dále video, když zveřejňuje názory, že nás Sovětský svaz „osvobodil“.
Strategická komunikace ČR varuje, že nepřesná terminologie snižuje porozumění veřejnosti vůči zločinům komunismu, podporuje falešné narativy o konci druhé světové války a jeho následcích a proměňuje přepisování historie ve zbraň. Tento nástroj dnes slouží ruské propagandě.
Závěrem výzva apeluje na veřejnost: „Nepodílejte se na šíření ruské propagandy.“
Příspěvek vyvolal mezi uživateli sociálních sítí diskusi. Pod jedním z komentářů se ozval například David Dostál, který upozornil na právní přesnost pojmu okupace. Podle něj je třeba odlišovat období, kdy byl výkon civilní správy podřízen okupační armádě – což se podle něj vztahuje pouze na německou okupaci: „Okupace je terminus technicus mezinárodního práva a nastává v okamžiku, kdy je civilní správa území vykonávána okupační armádou. To se týkalo pouze německé okupace, kdy existovaly zákony podřazující výkon místních úřadů těm říšským. Ani po roce 1968 se tedy nejednalo o okupaci, natož po roce 1945, protože se vojska SSSR stáhla již v roce 1945. Na slovech skutečně záleží a fakta jsou fakta,“ poukázal.
Na tento komentář reagoval plukovník Otakar Foltýn, vládní koordinátor strategické komunikace. Upozornil, že je třeba chápat kampaň v kontextu jejího původu: „Samozřejmě musíte to číst od začátku – je to původně litevská kampaň. Pro Litevce byl SSSR okupující mocnost od roku 1940, pro Čechy pochopitelně výraz okupace platí od roku 1968.“
David Dostál následně oponoval s důrazem na historický výklad českého příběhu: „Proč ten litevský příběh využíváte k tvorbě narativu platného pro české země,“ poukázal na to, že nás v roce 1945 sověti osvobodili. Jeho otázka zatím zůstala bez reakce.
Součástí širší informační strategie českého státu je také aktivita Úřadu vlády České republiky, který prostřednictvím odboru strategické komunikace vytváří a rozesílá tzv. komunikační karty určené poslancům. Věnují se například tématu „Zastavit Rusko je v českém národním zájmu“.
Karta reagovala například na výroky amerického exprezidenta Donalda Trumpa, který mimo jiné označil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za diktátora bez mandátu, zpochybnil jeho legitimitu a obvinil Ukrajinu z odpovědnosti za válku s Ruskem.
Úřad vlády tato tvrzení označil za nepravdivá. „Mandát prezidenta Zelenského měl skončit v roce 2024, ale ukrajinská ústava zakazuje konání voleb během válečného stavu, který byl vyhlášen po ruské invazi v roce 2022. Tento krok byl schválen ukrajinským parlamentem a podporuje ho většina obyvatel.“
Komunikační karta rovněž odmítá tvrzení, že by Zelenskyj měl pouze čtyřprocentní podporu. „Podle průzkumu z prosince 2024 má Zelenskyj důvěru více než 50 % Ukrajinců,“ uvádí dokument a dodává, že Trumpovy výroky kritizují i významní členové Republikánské strany v USA.
Podle Úřadu vlády nemají být karty nástrojem politického nátlaku: „Jejich účelem není poslance poučovat, ale představovat pro ně určitou informační službu.“ Kdo o ně nemá zájem, nemusí je dostávat.
V lednu u příležitosti výročí sebeupálení studenta Jana Palacha v roce 1969 byly karty rovněž rozesílány. Podklady zpracovávají referenti Úřadu vlády. Jejich jména nejsou zveřejňována z bezpečnostních důvodů – podle vedení odboru je to prevence proti tomu, aby lidé pracující v této agendě nečelili šikaně a výhrůžkám na sociálních sítích.
Tento styl komunikace však nevyhovuje některým politikům. Někteří jej otevřeně kritizují a přirovnávají k „agitaci jako za bolševika“. Více jsme psali ZDE.
Aktivity vládní strategické komunikace však vyvolávají dlouhodobě ostré reakce. Kriticky se v lednu pro ParlamentníListy.cz vyjádřil například publicista Václav Vlk starší, signatář Charty 77 a dlouholetý komentátor dění, když se opřel přímo do působení vládního koordinátora Otakara Foltýna. „Pod novým nátěrem se pokouší vytvořit novou ‚uvědomělou‘ společnost.
Každý, kdo si troufne pochybovat třeba o tom, jak to vlastně s tou Ukrajinou a Ruskem bylo, je okamžitě zralý na to, aby byl sledován a případně stíhán,“ komentoval Foltýnovo působení.
Podle Vlka jde o nebezpečný návrat ke způsobům myšlení, které společnost zažila v totalitní éře. Výzvy k přesnému pojmenovávání dějin podle něj nesmějí sklouznout do novodobé cenzury nebo politického dohledu nad názory občanů.
V lednovém rozhovoru pro naši redakci se k působení plukovníka Otakara Foltýna ostře vymezila i publicistka a bývalá politička Jana Bobošíková. Podle ní je právě Foltýn typickým představitelem deep state, tedy nevoleného systému moci, který ovlivňuje zásadní rozhodnutí mimo rámec demokratické kontroly. „Otakar Foltýn je dokonalým příkladem toho, co se stane, když stát předá moc úředníkům nebo vojákům bez demokratické kontroly. Jeho vliv je obrovský, ale kdo mu dal mandát? Když si dovolí označovat občany za ‚užitečné idioty‘ nebo ‚legrační strejdy‘, ukazuje tím, jak pohrdá běžnými lidmi. Tohle je deep state v praxi – neviditelní vládci, kteří určují směr, aniž by o tom kdokoliv z nás rozhodl,“ uvedla.
Bobošíková obvinila Foltýna z toho, že místo obrany demokracie šikanuje občany s jiným názorem: „Když státní úředník, který má chránit naši demokracii, mluví o občanech jako o ‚idiotech‘, překračuje všechny hranice. Tohle není ochrana proti dezinformacím, to je šikana lidí, kteří mají jiný názor. Pokud chce Foltýn bojovat proti ruskému vlivu, měl by začít u sebe – třeba tím, že přestane používat jazyk, který spíš rozděluje, než spojuje.“
Zejména tvrdě reagovala na Foltýnovy výroky, ve kterých varoval před „rozvracením státu diskusí“. „Tohle je naprosto alarmující. Demokracie bez diskuse není demokracie, ale diktatura. Pokud Foltýn tvrdí, že debaty rozvracejí stát, ukazuje tím, jak moc nerozumí podstatě svobodné společnosti. Diskuse je základem demokracie, a pokud ji někdo považuje za problém, měl by se zamyslet, jestli je na správném místě. Proti vládě, která tyto Foltýny drží u moci, se dnes ozývají i někdejší disidenti a chartisté. Ti už jednou útlak tvrdé pěsti státu ustáli. A pro tuto údajně demokratickou vládu a její přikyvovače a ozvučovače jsou dezoláti, ruští švábi, idioti, legrační strejdové nebo svině,“ dodala Jana Bobošíková.
Kriticky se vymezila i vůči Foltýnovým výrokům, kdy přirovnal dnešní Rusko k „třetí říši v barvě“ anebo když naznačil, že ke sviním řadí i slovenského premiéra Fica. „Když státní úředník používá takový slovník, ničí tím důvěru v instituce, které má reprezentovat. Přirovnávat Rusko k nacistické říši a nazývat lidi ‚sviněmi‘ není jen neprofesionální, ale i nebezpečné. Státní správa má sloužit lidem, ne je urážet. Pokud si Foltýn myslí, že takto posiluje demokracii, měl by se podívat do zrcadla a přehodnotit své chování,“ zdůraznila.
Ve své závěrečné poznámce Bobošíková obvinila Foltýna z alibismu a zbabělosti: „Plukovník Foltýn ve své hře na pokorného státního úředníka je takový zbabělec, že dnes řadu urážek skrývá jen mezi řádky nebo to za sebe nechává vyslovit jiné. Tak jako kdysi jméno mocnářského rakousko-uherského Bacha. Ovšem – nebudí strach, ale naštěstí jen smích a pobavení. A směšnost úředních myší v khaki saku je stejně nekonečná jako lidská blbost,“ zakončila Bobošíková.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Natálie Brožovská