Fotografie, letáky či texty připomínají atmosféru prvního týdne po okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Z archivních dokumentů se čtenář dozví například to, že do Olomouce jako první přijeli obrněnci z Polska, ustoupili ale rozhořčenému davu a odjeli zase pryč. Poláky Olomoučané do města nevpustili.
„Obyvatelé Olomouce byli o invazi armád Varšavské smlouvy do ČSSR informováni v časných ranních hodinách z celostátního rozhlasového vysílání, první okupanti se v Olomouci objevili až kolem 13. hodiny, kdy k restauraci Rozkvět (nyní Drápal) dorazily dva polské obrněné transportéry. Když jejich osádky byly nuceny čelit rozhořčení shluknuvších se Olomoučanů, obrátily se a zamířily směrem na Prostějov,“ popisuje situaci historik a autor archivního webu Jiří Fiala. Zde bylo v prostoru kolem někdejší hvězdárny rozmístěno 28 polských obrněných transportérů, 16 tanků, dvě děla, sedm nákladních automobilů, tři polní kuchyně a jeden terénní automobil sovětské výroby GAZ. Silnici mezi obcemi Topolany a Křelov obsadil polský motostřelecký prapor, postupně byly během 22. srpna zablokovány i další přístupové cesty k Olomouci. „Skupina mladých lidí ale zorganizovala na silnici k Prostějovu demonstraci vsedě a podařilo se jim přesvědčit polské vojáky, že do Olomouce bez výslovného rozkazu nevstoupí. Obdobně jednali s polským vojenským velením představitelé místních stranických a státních orgánů, takže vstup okupačních vojsk do Olomouce se uskutečnil až po 17. hodině,“ dodává Jiří Fiala.
Večer a během následujícího dne odcestovali z Olomouce delegáti mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Od půl desáté se shromáždila na Horním náměstí velká skupina mladých lidí demonstrujících proti okupaci, na fasádách a výkladních skříních se objevily první protestní nápisy, rozdávaly se letáky a vápnem se zatíraly dopravní značky, směrovky a i tabulky s názvy ulic. Důležitým zdrojem informací byl v té době rozhlas. 21. srpna po osmé hodině ranní začalo vysílat olomoucké studio Československého rozhlasu z budovy na nynějším Horním náměstí – u mikrofonu se střídali Bohuslav Matyáš a Lubomír Smiřický, technicky vysílání zajišťovali Miroslav Janeček a Josef Balcárek. Do redakce se dokonce dostala skupina Olomoučanů, která chtěla prostřednictvím rozhlasu vyzvat obyvatele k ozbrojenému odporu vůči okupaci. Tuto výzvu jim ale pracovníci rozhlasu odvysílat nedovolili.
Nová kapitola archivního webu na adrese (ZDE) ukazuje na mnoha dokumentech, jaká byla atmosféra ve městě, co dělali běžní lidé i jak reagovaly veřejné instituce. Při čtení dobových výzev k tichému odporu vůči okupaci se ukazuje, že tehdejší veřejnost věřila v možnost udržení změn, nastolených pražským jarem, a v brzký odchod okupačních sil. Teprve později se ukázalo, že šlo o plané naděje a iluze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
