Kolonie moderní architektury v Evropě v letech 1927–1932 je projektem s nadnárodním přesahem. V projektu jsou zapojeny celkem čtyři země – Německo (Stuttgart, kolonie Weissenhof), Polsko (Vratislav, kolonie WuWa), Česká republika (Praha, osada Baba a Brno, kolonie Nový dům) a Rakousku (Vídeň, kolonie Lainz). Ve všech těchto městech se po první světové válce snažili architekti najít dostupné řešení nedostatku vhodného bydlení a postavili domy, které byly ukázkou řemeslné a architektonické zdatnosti. Tyto kolonie jsou nyní důležitým místem v dějinách evropské architektury, neboť jde o přenesení modernistických teorií do praxe, dokládají vývoj bydlení a zároveň odráží různé politické a sociální poměry dané země.