Současné divadlo bylo v novostavbě spolkové tělocvičny vybudováno v roce 1931. Od té doby se v Panské ulici zabydlelo a od roku 1932 budova s menší přestávkou během války slouží divadelnímu provozu dodnes.

I když je jasné, že stávající budova má své provozní nedostatky, Českolipané, mající divadelní představení rádi, desítky let do této budovy chodí a na svoje divadlo nedají dopustit. Prostě divadlo do Panské ulice neodmyslitelně patří. Město se proto rozhodlo uchovat tradici a stávající divadlo zrekonstruovat.

Muzikály? Opery? To těžko, město neufinancuje stálé soubory

Česká Lípa, vzhledem k počtu obyvatel, pravděpodobně nikdy nebude mít vlastní stálou scénu, a proto je divadlo koncipováno zejména jako prostor pro hostující divadelní soubory a místní ochotníky, kde nároky na scénickou technologii jsou úměrné tomuto typu vystoupení. 

V tomto kontextu je jakékoli srovnávání s plzeňským divadlem zcela mimo. Architekt Pavljuk poukazuje na to, že by se v jeho novém divadle mohly hrát opery, muzikály. Mohly, pokud by Česká Lípa měla stálý činoherní soubor, ale i soubor opery a soubor muzikálu. A to je naprostá utopie. Za muzikály a operou se jezdí do Prahy, jedině že by pan Pavljuk dokázal veškerý sbor např. opery Národního divadla, včetně kulis, dovézt na jeden večer do České Lípy... K uvažovanému natáčení televizních pořadů se nemá cenu snad ani vyjadřovat, nebo běží někde nějaký pořad, který televize vysílají z divadla mimo Prahu, Brno, Ostravu? Doba Karla Gotta ve Slaném je nenávratně pryč.

Necháme Jiráskovo divadlo spadnout?

Přistupme na hru s novým divadlem a ptejme se tedy: Nebylo by lepší postavit divadlo nové, které by netrpělo omezeními danými polohou dnešního Jiráskova divadla? Je to samozřejmě možnost, ale bezpochyby mnohem dražší než rekonstrukce současné budovy. Máme před sebou ale i další otázky: Jakou smysluplnou náplň by opuštěná budova dnešního divadla měla mít, aby se z ní nestal nevítaný brownfield v centru města? Nemuseli bychom stejně Jiráskovo divadlo rekonstruovat? Nebo ho necháme chátrat, až nám jednoho dne prostě spadne na hlavu?

„Vzhledem k tomu, že budova sloužila jako divadlo, je její přestavba na moderní divadlo mnohem snazší a levnější než přestavba například na knihovnu,“ říká architekt a autor projektu rekonstrukce Jiráskova divadla Adam Rujbr.

„Mrtvé“ centrum města nechceme

I když stoprocentně víme, že jsme schopni rekonstrukcí postavit divadlo odpovídající současným parametrům a potřebám Českolipanů, i když víme, že rekonstrukce bude levnější, bude rychlejší, vzniká tu ještě jeden, naprosto zásadní důvod, proč chceme zrekonstruovat právě Jiráskovo divadlo. To totiž stojí v centru a pro chod a život této části města ve večerních hodinách je velice důležité. Dnešní trend, kdy se nákupy odehrávají na periferiích s výhodou snadné dostupnosti autem, znamená mizení přirozeného ruchu z center měst. Má si město samo podřezávat větev a vymisťovat své vlastní aktivity mimo centrum s argumentem, že se tam lépe parkuje? Proč nespojit návštěvu divadla s příjemnou večerní procházkou historickým centrem a zastavit se třeba v kavárně na náměstí? Není přece nutné všude dojet autem až před dveře a hlavně: my nechceme „mrtvé“ centrum města.

Nové divadlo za 180 milionů je nesmysl

Naprostou fabulací zastánců nového divadla je jeho cena. Architekt Pavljuk své nové divadlo postaví za 180 milionů korun (v září 2016 pro MfD ho stavěl za 150 mil….) a rád ho přirovnává k tomu plzeňskému. Sám však musí vědět, že je to totální nesmysl. Finanční náročnost nové budovy nelze jednoduše počítat porovnáním s kubíkovou cenou jiné divadelní budovy, pakliže tato nebyla podobně velká. A to bezpochyby plzeňské divadlo není. Některé náklady jsou fixní bez ohledu na velikost budovy, a u velké budovy se pochopitelně vydělí větším objemem. A jen pro pořádek – od roku 1989 se v České republice postavilo pouze jediné nové divadlo – právě to v Plzni. Cena? 880 milionů korun.

Pohodové divadlo do roku 2020, vzdušný zámek 2024, 25, 26…

Novostavba divadla je navíc proces náročný na přípravu, architektonická soutěž znamená minimálně 10 měsíců, potom kompletní projekční příprava dalších minimálně 12 měsíců, to vše, když půjdou věci hladce, bez odvolání a jiných komplikací. Optimistický odhad zahájení provozu v nové budově je sezóna 2022/2023, reálný spíše 2024 a později, pokud by se věci daly do pohybu ještě dnes.

Při rekonstrukci stávajícího divadla ho bude sice nutné na přibližně 12 až 15 měsíců uzavřít, ale vzhledem k tomu, že projekt je v pokročilém stadiu projekční přípravy, by rekonstrukce mohla začít v polovině roku 2019 s tím, že otvírat by se mohlo na podzim 2020.

Rekonstrukce, kterou město připravuje, bude znamenat:

Urbanismus – využití centrální polohy historického centra; oživení centra ve večerních hodinách; zkvalitnění veřejného prostoru; nový průchod z Panské do Jiráskovy; parkovací místa pro handicapované přímo u vstupu z Jiráskovy ulice; vize do budoucnosti – malé náměstí před hlavním vstupem.

Využití historické budovy – divadelní představení hostujících divadel i místních ochotníků; hudební produkce; konference; semináře; výstavy; zázemí pro ochotníky; klubovna pro různé využití zájmovými spolky.

Možnost rozdělení na samostatné celky – variabilita provozů: divadlo; klubovna se zázemím; divadelní kavárna s barokními klenbami; salonek v barokním sklepení; 4 samostatné vstupy pro veřejnost + 2 provozní; 4 vstupy do sálu; 2 přísálí po obou stranách sálu; velkorysé vstupní foyer, prostorná šatna, sedací nábytek pro snadné přezouvání; 2 divadelní bary + kavárna (žádné dlouhé čekání o přestávkách); dostatek toalet, výtah pro usnadnění přístupu; pohodlná, prostorná divadelní křesla, široké sedáky, pohodlný pohyb uličkou; prvotřídní akustika, osvětlovací park, nová scénická technologie; nově řešený sál se strmější elevací pro lepší viditelnost; větrání a chlazení celé budovy, zdravá budova.

Praktické aspekty - po rekonstrukci snížení nákladů na provoz; projektová dokumentace hotová (aktualizuje se na současné požadavky); aktuální možnost získání dotace ze SFŽP (50 % z uznatelných nákladů na snížení energetické náročnosti); výluka pouze jedné divadelní sezony; zkušenosti architekta se stavbami pro kulturu.