„Asi se shodneme v tom, že boření kostelů není právě chvályhodný čin. V historii světové i naší vlastní jsme takových období zažili nespočet – husitství, protireformace, komunistická totalita. Když nad tím tak přemýšlím, mám pocit, že ničení kostelů bylo vždy postaveno nejen na nenávisti, ale i na strachu. Na strachu bořitelů z něčeho, co je samotné významně přesahovalo – v prvé řadě šlo o strach z moudrosti víry, která byla vždy vyšší než jejich vlastní moudrost; dále o strach z chrámového klidu a míru, které byly vždy v kontrastu s revolučním zmatkem těch zmíněných období; a konečně o strach z vysoké míry etiky, která významně překonávala jejich vlastní přízemní vulgaritu. Z toho všeho je patrné, že kostely nám jsou třeba, ať jsme věřící, nebo ateisté, protože mají potenciál dělat nás lepšími. Pokud to sami chceme přijímat,“ uvedl náměstek Ivan Langr.
Dvacátého října si město Liberec připomnělo 150 let od slavnostního otevření tohoto kostela (20. 10. 1868). „Tabuli zhotovilo statutární město Liberec na základě iniciativy současných protestanských církví v Liberci, tedy Církev československá husitská a Českobratrská církev evangelická. Církve společně vytvořily textový obsah i originální grafické zpracování, které připomene rozetové okno zničeného kostela,“ popisuje David Pastva, vedoucí odboru cestovního ruchu, kultury a sportu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV