V České i Slovenské republice je v Klubu trubačů organizováno okolo 600 mysliveckých trubačů. V každé zemi přibližně 300 členů. Začátky loveckého troubení sahají až ke konci 17. století, kdy hrabě František Antonín Sporck vyslal dva učedníky do Francie, aby se zde vyučili hře na parforsní roh. Od této doby se myslivečtí trubači stali nejen nedílnou součástí organizace honů, ale také společenských ceremoniálů. S trochou nadsázky říkávám, že myslivecké trubače můžete potkat ve třech chrámech. Při lovu v chrámu lesa, pod klenbou stromů. V chrámech božích při mších sloužených k poctě Sv. Huberta a v posledních šesti letech také v chrámu hudby, ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, na koncertě České myslivecké vánoce. Jen málokterá akce příznivců cechu Hubertova, se dnes obejde bez slavnostních fanfár a lovecké hudby v podání trubačů. Ať se již jedná o kynologické a střelecké soutěže, zkoušky, výstavy a přehlídky trofejí, ale i schůze, svatby a oslavy nebo také poslední rozloučení s myslivcem. Jak čeští tak také slovenští trubači mají své vlastní signály. Ty české zkomponoval v roce 1936 Prof. Antonín Dyk a na Slovensku se na tvorbě mysliveckých signálů podílela autorská dvoje Tibor Andrašovan a Pavol Poruban. V naprosté většině ostatních státu se hrají převážně signály německé. Myslivečtí trubači jsou pevnou a historickou součástí mysliveckého života. Bez loveckých signálů, které předávají pokyny lovcům, si nelze organizaci honu téměř představit.