Zakladatelem této výjimečné urbanistické a krajinářské koncepce z počátku 17. století byl kardinál František Diestrichtein. Svatý kopeček tehdy proměnil v duchovní místo, vyznačující se neobyčejně působivým pohledovým propojením kostela a kapliček křížové cesty s městem, přírodou a okolní krajinou. Dovednost pozdně renesančního a barokního stavitelství, evokovat bohatě smyslové zážitky diváka, je chloubou našeho města. Kardinálova přestavba Mikulova zcela jistě patří k nejzajímavějším projektům svého druhu.  Právě proto město dlouhodobě vyvíjí snahu o rekonstrukci všech jeho autentických památek. Jednou z nich je i lokalita pod Olivetskou horou, v blízkosti nástupu na křížovou cestu. Obyvatelům města je známá pod názvem Dolní palouček.

Dolní palouček tvoří nedílnou architektonickou součást unikátního urbanistického celku Mikulova a okolní komponované krajiny.  Je jednou z mnoha nádherných přírodních vyhlídek – belvederů, odkud se otevírá, podobně jako v Jeruzalémě, výhled na celé město a jeho historické dominanty. Právě sem směřuje projekt obnovy panonského háje koncipovaného také jako reminiscence Getsemanské zahrady.

Mikulov a jeho okolí je ukázkou jedinečného typu panonské krajiny s původními teplomilnými doubravami s dubem šípákem, dřínem a mahalebkou. Jejich vzácné zbytky najdeme také na Svatém kopečku. Zvláštností šípákových doubrav je rozvolněnost lesa, doprovázená prosvětlenými paloučky a lesními lemy, jež hostí mimořádný počet teplomilných travin a kvetoucích bylin původem z jižní a východní Evropy. Tento typ rozvolněných lesů – panonských hájů či lesostepí - je rovněž chloubou Mikulova. Za přírodními zajímavostmi panonské květeny a zvířeny sem přijíždějí badatelé a návštěvníci z celé naší země.  Bohužel v minulosti byla přirozená skladba teplomilných doubrav Svatého kopečku narušena neodbornými, byť dobře myšlenými zásahy našich předků.