„Na Švédských šancích našlo v onu osudnou noc smrt sto dvacet žen, dvaasedmdesát mužů a pětasedmdesát dětí, včetně kojenců. Jednalo se o Karpatské Němce ze Slovenska, slovenské Maďary a Slováky, kteří se vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů, dovlekli je na kopec nad Přerovem a tam je popravili,“ vypráví historik František Hýbl.  Oběti nespravedlivého poválečného vyřizování si účtů byli po smrti rozděleni, byť se jednalo o blízké příbuzné. Ostatky mužů zůstaly jinde, než ostatky žen a dětí.

„Exhumace těl byla provedena ve dnech 8. až 9. října roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí převezli do krematoria, kde 11. října od šesti ráno do půl šesté odpoledne proběhla důkladná, dvojnásobná kremace. Jejich popel byl následně ve dvou bednách ze zinkového plechu o velikosti 80x60x50 centimetrů uložen na městském hřbitově v Olomouci,“ říká historik. Dlouhé roky se ale nevědělo, kde přesně ženy s dětmi odpočívají. A právě František Hýbl jejich ostatky našel - a teď se i zasadil o to, aby všechny oběti spočinuly na jednom místě. „Popel žen a dětí z října 1947 byl uložen do hrobu číslo 191 v sektoru XXIII olomouckého hřbitova v Neředíně. Zjistil jsem to v Archivu Ministerstva vnitra v Praze. Na základě těchto informací jsme s ředitelem Hřbitovní správy přímo na místě určili předběžné místo uložení. To se letos na základě detektorů potvrdilo,“ konstatuje Hýbl. Právě on už mnoho let vypráví lidem příběh nesmyslného a nespravedlivého masakru… Zná detaily i jména.