Podle profesora Zatloukala se jedná o saskou neorenesanci ovlivněnou secesí. Architekt Berger se podílel na návrhu dalších výrazných staveb v Šumperku, například šumperského divadla, které nesou jeho typické znaky včetně kombinace charakteristických barev. Na fasádách byla použita tehdy moderní tvrdá škrábaná omítka (někdy nazývaná též „brizolit“ či „břizolit“podle podniku v Horní Bříze, který směs později vyráběl průmyslově) světlého odstínu, kterého bylo dosaženo použitím určitého druhu plniva, nikoliv nátěrem. V kombinaci s červenou střechou tvořenou keramickou tvrdou skládanou krytinou typu bobrovka a měděným plechem, který v relativně krátkém čase pokryla charakteristická zelená barva (způsobeno oxidací plechu – měděnka), vytvořila dominantu náměstí a pohledově výraznou kulisu našeho města.
„Při záměru obnovy této významné budovy, s ohledem na dostatek dostupných materiálů pro zajištění věrohodné rekonstrukce i doplnění chybějících prvků, bylo přistoupeno k navrácení původní podoby stavby. Tato myšlenka byla akceptována již při obnově věže radnice, která proběhla v 2. polovině 90. let. Současná decentní barevná odlišnost nových fasád a věže je tedy způsobena pouze přirozeným stárnutím materiálu a usazováním nečistot. Postupem času dojde ke sjednocení omítek a zapojení do celkového spolupůsobení,“ vysvětluje Monika Paulová, vedoucí Oddělení státní památkové péče MěÚ Šumperk.
„Při práci na památkovém objektu nebo v historickém prostředí platí tři nepsaná pravidla: použít tradiční materiály, původní technologie a lidskou práci. Snažili jsme se je naplnit i při práci na obnově fasády šumperské radnice. Návratem k původnímu vzhledu z roku 1911 je nová bíle probarvená škrábaná vápenocementová omítka kombinovaná s rekonstruovanými plastickými prvky z tvrdého hladkého materiálu na bázi vápenného hydrátu, tzv. kufsteinu. Vápenocementová škrábaná omítka budovu radnice v době vzniku zlevňovala, neboť do té doby se takové budovy stavěly z povrchově přiznaného kamene. Díky cementové bázi je velice odolná v čase, její konečný vzhled je však zcela závislý na lidské práci. A tak čím častěji jsem na kontrolních dnech chodil kolem portrétu Georga Bergera ve věži radnice, tím více se mi zdálo, že v jeho výrazu vidím poťouchlý úsměv. Pro obnovu jeho a Schöneho fasády radnice nám totiž připravil docela náročnou překážkovou disciplínu. Jako zkušený uživatel škrábané omítky Berger jistě věděl, že omítka tím lépe skryje nerovnosti, čím má hrubší zrno poslední vrstvy. My jsme však museli zvolit docela jemné zrno podle věže rekonstruované v devadesátých letech,“ objasňuje architekt Vít Janků.
Pro obnovu fasád byla požadována stejná technologie a materiál, který byl použit původně při vzniku budovy. Pro dosažení maximální shodnosti směsi byl proveden průzkum, na jehož základě mohla být směs připravena průmyslově, což však bylo jediným zjednodušením pro provádění této části stavby. Technologicky bylo postupováno shodně jako před cca 100 lety. Tvrdá škrábaná omítka má svá specifika, požadavky na přípravu, technologické postupy i realizaci prací. Tyto postupy nelze nahradit moderními technologiemi. Konečná vrstva omítky musí být nanášena ručně a po zavadnutí je škrábána speciálními škrabáky. „Plochu omítek není možné opravovat ani přerušovat, neboť všechny tyto práce jsou viditelné. Plocha tedy byla prováděna v „jednom zátahu“ od přízemí až po poslední patro, přerušení bylo přípustné pouze na nároží a v místě, kde byl následně osazen svislý dešťový svod. Nerovnost omítek v plochách je tedy sice způsobena lidským faktorem, ale u tohoto druhu omítek je zcela běžná, neboť se jedná o ruční práci a současně dochází k tzv. oživení, kdy fasády mají dynamiku a specifický charakter. Komplikovanost realizace obnovy fasád byla dále dána značnou zdobností a členitostí, kterou bylo nutné dodržet ve 100 % a obnovit cca v 90 %. V době, kdy je neuvěřitelný problém s dostupností kvalifikovaných řemeslníků a specialistů zvláště, bylo s podivem, že nebylo nutné přistoupit k prodloužení termínu dokončení prací na fasádě,“ vysvětluje Monika Paulová.
Kromě fasády byla provedena také obnova původní krytiny včetně doplnění chybějících zdobných klempířských prvků. Na střechu byla navrácena keramická krytina – bobrovka a klempířské prvky byly obnoveny z předzvětralého měděného plechu, kdy je měděný plech opatřen speciální povrchovou úpravou imitující měděnku. „V případě, že by se použila klasická měď, došlo by k jejímu zčernání a zpatinování, ne však již do zelené barvy, jak tomu bývalo v dobách, kdy se hojně topilo hnědým uhlím. Pro šumperskou radnici je tato zelená barva oplechování věže a ostatních klempířských prvků již typickým poznávacím rysem. Všimněte si také impozantní vstupní strany radnice se všemi detaily. Zdobné detaily květin na okapových žlabech, nebo také motiv měděné květiny nad stříškou balkónu a arkýře jižní a východní strany radnice, která byla prováděna jako replika podle jedné dochované historické fotografie. Klempíři, kteří prováděli všechny měděné prvky, stříšky, zdobné motivy, fiály a mnoho dalšího si zaslouží velké uznání, protože takové řemeslo se dnes už nevidí. Za zmínku stojí i téměř neviditelné použití silikonových sítí jako ochrana proti ptactvu. Stejný materiál byl použit i při dokončení rekonstrukce Národního muzea v Praze,“ objasňuje Zdeněk Stojaník, technický dozor investora při rekonstrukci fasády radnice.
„Za největší devízu považuji „rozsvícení“ sevřeného náměstí světlou barvou. Možná to byl i Bergerův a Schöneho původní záměr. Pokud se na chvíli v ostrém úhlu slunce, který sevře s některým z průčelí, objeví nedokonalosti základní roviny fasády, je to znak ruční práce. Završením etapizované rekonstrukce bude osazení nových replik soch na fasádě, které bude provedeno v průběhu roku 2019 a fasáda radnice tím bude dokončena,“ uzavírá architekt Vít Janků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
