S historií budovy úzce souvisí i fakt, že učebně cizích jazyků se v Gymnáziu Mikuláše Koperníka v Bílovci poněkud netradičně říká ložnice. „Původně totiž tato místnost byla součástí školníkova bytu. Ten byl nakonec zrušen a vznikla tu jazyková učebna. Ta je tu dodnes, ale samozřejmě se současným, moderním zařízením,” komentuje existenci "ložnice" ředitel gymnáziaVít Schindler.

Monumentální budova Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci, dvoupatrová stavba s prvky neorenesance a neoklasicismu, která byla postavena v letech 1900 až 1902, dnes působí stejně důstojně jako v době vzniku. Původně šlo o dvoukřídlou budovu spojenou traktem, jež byla situována jako solitér na bývalé farní zahradě na Horním předměstí. V objektu byl kromě zmíněného bytu školníka a tříd také byt ředitele, kreslírna a sborovna. V kalendáři, který gymnázium vydalo v roce 2003, je uvedeno: „....Hlavní fasádu člení třináct okenních os, uprostřed vystupuje pětiosý rizalit. Přízemí, oddělené kordonovou římsou, člení oblouková okna a pásová bosáž, rizatit pak čtyři tříctvrteční sloupy na vysokých soklech s dórskými hlavicemi. Bývalý hlavní vchod byl ukončen segmentovým obloukem s rozetami ve cviklech. Nad ním se nacházel rozeklaný segment s ornamentální výzdobou, který byl po válce odstraněn. V prvním patře mají pravoúhlá okna šambrány s ušima, ne tak v rizalitu, kde jsou okna jednoduchá s podokenní balustrádou. Druhé patro člení pravoúhlá okna s šambránami s ušima, s klenákem uprostřed a jednoduchým parapetem. V rizalitu jsou oblouková okna oddělena iónskými sloupy, na něž dosedá korunní římsa zdobená původně girlandami a nápisem KNABEN-VOLKS& BÜRGERSCHULE...” Ten souvisí s německou měšťanskou chlapeckou školou, v níž se začalo vyučovat už 14. září 1902. Budovu se sedlovou střechou završuje balustrádová atika, dříve zdobená dvěma sochami.

V závěru 2. světové války sloužila škola jako provizorní lazaret pro raněné německé vojáky. Válka budovu příliš nepoznamenala, bombardováním utrpělo pouze průčelí budovy.