Má parkovou úpravu a vyniká řadou umělecky cenných pomníků a náhrobků. Nahlédněme nyní do jeho do jeho minulosti a současnosti.
Koncem 19. století muselo město Prostějov řešit citlivou otázku pohřbívání zemřelých. Stávající křesťanský hřbitov u kostela sv. Petra a Pavla v tehdejší ulici Lazarety (Lidická) se nacházel nedaleko středu města a mezi zástavbou. Z důvodů estetických, etických a hygienicko-zdravotních se obecní výbor rozhodl vybudovat nový hřbitov za městem, na zakoupených pozemcích v Brněnské ulici.
Stavební projekt vypracoval městský stavitel Jan Skoupil. Výsadbu zeleně a zahradní úpravy měl na starosti městský zahradník František Havránek, který se stal prvním správcem hřbitova. Vlastní realizace probíhala v letech 1898–1900. 27. května 1900 byl hřbitov otevřen a vysvěcen P. Ludvíkem Hofmannem. První pohřeb zde proběhl 1. července 1900.
Hřbitov má výměru 7, 7 hektarů a ze čtyř stran je ohraničen zdí o délce 310 metrů. Celá plocha je rozdělena hlavní cestou na dvě stejně velké plochy a ostatními podélnými a příčnými cestami na patnáct hrobových skupin. Celková délka cest je pět kilometrů.
Při vstupu upoutá naší pozornost monumentální novorenesanční brána s jedním hlavním a dvěma bočními oblouky. Kovové části brány pocházejí z dílny prostějovského zámečnického mistra Františka Pospíšila. Na římse je trojúhelníkový fronton korunovaný sochou anděla. Po stranách římsy se nacházejí dekorativní vázy. Průčelí je bohatě zdobeno štukovými reliéfy, sloupy, letopočtem L. P. 1900 a řeckými písmeny alfa a omega symbolizujícími počátek a konec života. Napravo se nachází domek hřbitovní správy. Nalevo je zastřešená veranda (zvonička) z roku 1928 a před ní informační panel.
Od vstupní brány vede hřbitovem hlavní cesta se stromovou alejí. V přední části stojí po stranách dvě křídla novorenesančních obloukovitých arkád, které v letech 1902 a1907 na základě projektu města postavila firma prostějovského stavitele Čeňka Venclíka. Uvnitř arkád se nacházejí hrobky významných prostějovských měšťanských a podnikatelských rodin ( například Rolných, Waitových, Wichterlových, Binkových, Skálových). Uprostřed hlavní cesty je centrální pískovcový kříž (dílo sochaře Václava Becka) s pamětní deskou věnovanou bojovníkům za svobodu.
Hlavní cesta symetricky ústí na konci hřbitova u objektu smuteční obřadní síně postavené podle projektu architekta Blahoslava Adamíka v letech 1973–1977.
Dílo má dva zajímavé prvky. Prostranství před síní je obklopeno arkádami, což nám evokuje předchozí arkády. Arkády přecházejí dvěma vznosnými oblouky do plochy hlavního průčelí rytmizovaného dvěma štíhlými pylony. Celým motivem stavby se tak prolíná motiv oblouku, měkké křivky, což je protipól ztráty drahého člověka. Autor za návrh a realizaci obdržel cenu architekta Josefa Havlíčka.
Z dalších objektů hřbitova uvádíme urnový háj (1931) a kolumbárium (1932) od architekta Václava Jeřábka a vsypovou loučku (1991) s kamennou postavou ženy.
Hřbitov je od roku 1958 nemovitou kulturní památkou s památkově chráněnými hroby manželů Vojáčkových, básníka Jiřího Wolkera, novináře Josefa Krapky-Náchodského, hudebního skladatele Františka Neumanna a prostějovského faráře a básníka Karla Dostála-Lutinova. Nachází se zde celá řada umělecky cenných náhrobků například od Stanislava Suchardy, Bohumila Kafky, Jano Köhlera, Jana Třísky, Julia Pelikána, Karla Hořínka, Vladimíra Pleského, Václava Becka a Josefa Bernauera.
Z významných děl můžeme uvést čestnou hrobku manželů Karla a Karly Vojáčkových (postava bolestného anděla od Stanislava Suchardy), čestnou hrobku Ondřeje Přikryla ( architekt Miroslav Putna, Jan Tříska, plastika O. Přikryla doprovázená obilními klasy a hanáckými motivy) , hrobku rodiny Nedělníkovy ( architekt Emil Králík, bronzová socha Matky Boží s děťátkem od Julia Pelikána) a mozaiky od Jano Köhlera na hrobkách Karla Dostála -Lutinova ( Kladení do hrobu) a rodiny Součkovy a Svobodovy ( Panna Marie s Ježíškem, sv.Václav a sv. Ludmila, náhrobek od architektaVladimíra Fischera). Zajímavý je pomník řídícího učitele Gustava Trupky (návrh Josef Bernauer, autoři Karel Hořínek a Vladimír Pleský) s postavičkou žáčka z bílého mramoru.
Náš hřbitov je také místem posledního odpočinku řady významných osobností. Patří mezi ně spisovatelé a básníci (Jiří Wolker, Edvard Valenta, František Dohnal, Viktor Návrat, Rudolf Závodný), hudebníci (Ezechiel a Vladimír Ambrosovi, Jan Faustin Procházka, Karel Hejdušek, Jan Poláček), malíři (Alois Doležel, Antonín Kameník, Vladimír Pukl, Hilar Václavek, Josef Paterna, Otakar Hubšil), historici a přírodovědci (Jan Kühndel, Vojtěch Janoušek, Bohumil Hacar, František Starý, Václav Spitzner), odbojáři (Josef Duda, Vilém Sacher, Jindřich Prokop).
Hřbitov je cenný také po stránce dendrologické. Za respektování původní Havránkovy koncepce se do vstupní části vrátil „líbezný sad“ složený z vonných a kvetoucích keřů. Jsou obnovovány stromové aleje, přibyly nové stromy (například okrasné hrušně, dvojřada liliovníku tulipánokvětého, višně chloupkaté). Na místo staré bukové aleje pokácené z bezpečnostních důvodů bude vysazeno nové stromořadí. Za uplynulé tři desetiletí prošel hřbitov řadou oprav a rekonstrukcí. V poslední době proběhly tři etapy rozšíření urnových hrobů a kolumbárií.
Náš hřbitov je největším a nejkrásnějším městským sadem, ale i pestrou mozaikou funerálního umění.
Mrtvých už není tu:
napsali znamení do stromů, do květů,
že žijí.
Jsou tu jen aleje akátů,
dvě lavičky pro milence
a děti, co na hrobech hrají si
na mámu a na tátu…
Na této zemi není smrti –
jsou jenom staří a mladí.
(z básně Jiřího Wolkera Hřbitov)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
