V demokracii by mělo být normou, že úřad není vrchnost a svá rozhodnutí odůvodňuje tak, aby si občan, kterého se dotýkají, mohl ověřit, že bylo postupováno nestranně a férově podle pravidel. Ne tak v Brně. Nejenže seznam vyškrtaných petičních řádků nebyl přílohou výzvy organizátorům petice k „odstranění nedostatků“, ale úřad se ještě divil, že takovou věc po něm zástupci petičního výboru následně požadují.

Stovky stran strojových sjetin s informací o tom, který řádek byl vyškrtnut z jakého důvodu, nakonec z magistrátu se zpožděním doputovaly. Při jejich následné kontrole však nebylo možno vyjít z údivu.Přestože běžná míra chybovosti při podepisování takovýchto petic za vyvolání místních referend se v českých a moravských městech pohybuje kolem 20-25 %, v Brně to bylo 37 %. Nechtělo se mi věřit tomu, že zrovna Brňanům jde podepisování petic o tolik hůř, než jinde v České republice. Jak se však kontrolou vyškrtaných řádků ukázalo, není to ani tak Brňany, jako přístupem jejich magistrátu.

Pouze třetina podpisů byla vyřazena pro evidentní nesplnění zákonných podmínek (bydliště v jiném městě, nedostatečný věk, duplicitní podpis nebo chybějící údaj). Zbylé dvě třetiny byly vyškrtány z důvodů, jež jsou přímo vázány na schopnost či ochotu úředníků přečíst rukou psané údaje z petic.

U více než pěti tisíc občanů tak byla zpochybněna jejich vůle vyjadřující podporu vyhlášení referenda o poloze nádraží. Oficiálním důvodem byla „nečitelnost“ některého z údajů na petici nebo nespárování údajů vyčtených z petice s úřadními záznamy v evidenci obyvatel. Stačilo jediné písmenko jinak a magistrátní stroj poslal občana do kategorie „vyřazen kontrolou v Základních registrech“.

Nezbývalo, než se tedy osobně přesvědčit, zda lidé takto označení skutečně neexistují, nebo to je celé trochu jinak. Na uvedených adresách jsme v desítkách náhodně vybraných případů kontaktovali petenty a kontrolovali jimi uváděné údaje.