Baxa (ODS): Antonín Staněk je v této vládě jakýmsi zvláštním úkazem

26.06.2019 21:32

Projev na 32. schůzi Poslanecké sněmovny 26. června 2019 k Návrhu na vyslovení nedůvěry vládě České republiky

Baxa (ODS): Antonín Staněk je v této vládě jakýmsi zvláštním úkazem
Foto: Redakce
Popisek: Martin Baxa (ODS)
reklama

Dobrý podvečer, vážený pane místopředsedo, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové.

Já jsem se rozhodl ve svém příspěvku úmyslně zvednout rukavici, kterou hodil pan premiér, a vyjadřovat se zcela konkrétně k tomu, co vykonávají někteří členové jeho vlády a jak plní programové prohlášení v tomto případě Ministerstvo kultury a Ministerstvo školství v těch 637 bodech, nebo jejich příslušné části.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych začal svým příspěvkem směrem k nepřítomnému panu ministru kultury Antonínu Staňkovi. A začal bych vlastně takovým konstatováním, že Antonín Staněk je v této vládě jakýmsi zvláštním úkazem. Jednak když jednáme v tuto chvíli o důvěře vládě, tak pan ministr se tady za celou dobu dnešního jednacího dne objevil v řádu jednotlivých minut a ani nyní, kdy vystupuji s příspěvkem, který se ho týká, tak nepovažuje za nutné do jednacího sálu Sněmovny přijít.

Pane místopředsedo, já ale nenavrhuji přerušení schůze do přítomnosti pana ministra kultury Staňka, protože si myslím, že ten fakt sám o jeho nepřítomnosti svědčí o tom, jaký pan ministr má vztah k resortu, který řídí, a k Poslanecké sněmovně jako celku. (Předsedající několikrát gonguje. Vzápětí do sálu přibíhá několik poslanců a náhle v sále nastává velký hluk.)

A ten druhý důvod, proč považuji pana ministra Staňka za zvláštní úkaz, je to, že pan ministr Staněk byl před rokem jmenován do této vlády jako nominant sociální demokracie, ale dnes už za sociální demokracii v této vládě není. Řekl bych, že je jakýmsi nominantem čtvrté koaliční strany, která se nejspíš po dnešku již objevila, a to je strana hradní. Totiž sama strana, která pana ministra Staňka do této vlády nominovala - sociální demokracie - ho v této vládě již nechce, ale pan ministr Staněk stále ve vládě zůstává. Tak to si myslím, že je rozhodně úkaz velmi zvláštní.

Jak se vlastně toto stalo, že pan ministr ve vládě byl za sociální demokracii, dnes už za sociální demokracii není a stále ministrem zůstává? Připomenu tedy několik základních dat.

Ne. Právě že jsem nedal procedurální návrh, pane místopředsedo. (Smích v sále.) Já jsem říkal, že ho nechci, protože to nejvíc hovoří o tom, jaký pan ministr Staněk má vztah ke Sněmovně. Děkuji.

Pane ministře, děkuji, že jste přišel. Já jsem právě uvedl, že v této vládě jste byl před rokem nominantem sociální demokracie, dnes již nominantem sociální demokracie nejiste, protože vaše vlastní strana vás v této vládě nechce, a budu tedy rád, když jako nominant hradní čtvrté koaliční strany si vyslechnete mé hodnocení toho, jakým způsobem plníte programové prohlášení.

Zpátky tedy k tomu, co jsem říkal. Pan ministr Staněk po veřejném tlaku, po tzv. velikonočních popravách, které provedl...

Tak já jenom znovu zrekapituluji to, proč pan ministr Staněk byl nominován sociální demokracií a dnes ve vládě již sociální demokracii nezastupuje, ač stále ministrem je. Patnáctého května pan ministr Staněk oznámil svoji demisi, a to na základě především veřejného tlaku, který se vytvořil po, řekl jsem, velikonočních popravách, tedy poté, co zničehonic odvolal ředitele dvou klíčových státních institucí. Pan ministr oznámil svoji demisi k 31. květnu. Asi logicky ze samé podstaty toho slova by se dalo očekávat, že 1. června již nechtěl být v Nostickém paláci, ale stále jím je. Stále je ministrem, i přestože ztratil jak důvěru své vlastní strany, tak především kulturní veřejnosti. Dámy a pánové, připomenu, že petici za odchod pana ministra Staňka podepsalo téměř 10 tisíc lidí, z nichž velká většina byli zástupci kulturní veřejnosti, řady odborných asociací, lidé, kteří požívají v oblasti kultury velký respekt. Vybral jsem si jeden citát, tentokrát z oblasti filmových asociací, které vydaly prohlášení: Nechceme, aby Ministerstvo kultury řídil nekompetentní člověk, který svými neodbornými zásahy ohrožuje činnost státních kulturních organizací. Jak pan ministr Staněk reagoval na toto veřejné prohlášení, na tento tlak? Zašel za panem prezidentem, pan prezident 28. května jeho demisi nepřijal a pan ministr Staněk namísto toho, aby i přesto v souladu se svou demisí odevzdal klíče od ministerstva, ministrem zůstal. Sociální demokracie na to reagovala tím, že učinila podle mého názoru zoufalý pokus nominovat nástupce pana ministra pana Michala Šmardu. Já jsem tento krok kritizoval ve vztahu k tomu, že rozhašený resort Ministerstva kultury by podle mého názoru potřeboval spíše odborníka, člověka, který problémy velmi dobře zná, ale dnes se ukázalo, že můj komentář byl vlastně zbytečný, protože pan ministr Staněk v úřadě zůstává a nominant na ministra kultury pan Šmarda se klíčů od Nostického paláce nedočká, jak pravděpodobně z veřejných vystoupení tak zařídil pan prezident Zeman.

Tak to jenom úvod k tomu, proč pan ministr Staněk stále ministrem je, a dovolím si tedy zrekapitulovat, jak jsem říkal v úvodu svého proslovu, jakým způsobem se pan ministr Staněk vypořádal s vládním prohlášením. Budu tedy, dámy a pánové, citovat přímo z vládního prohlášení a vybral jsem některé body, které se vztahují k resortu kultury.

Bod číslo jedna. Navýšíme rozpočet Ministerstva kultury...

To nebyl, pane místopředsedo, hluk v sále, to byl hluk tady pana ministra, který za mými zády tady něco asi narychlo domlouval.

Navýšíme rozpočet Ministerstva kultury. Mezi lety 2018 a 2019 se rozpočet Ministerstva kultury opravdu zvýšil. Pan ministr to často prezentoval, ale zapomněl dodávat, že tu navýšení rozpočtu Ministerstva kultury spolklo především navýšení platů v příspěvkových organizacích zřizovaných Ministerstvem kultury, tedy to, co rozhodla minulá vláda a co podle nařízení vlády má být. Nedošlo v tom rozpočtu na letošní rok k žádnému navýšení peněz na živé umění, na podporu kulturních institucí, které nejsou zřizovány Ministerstvem kultury, došlo jenom ke zcela minimálnímu navýšení peněz na opravu kulturních památek, vlastně se žádné nové peníze v rezortu kultury neobjevily. Já jsem proto navrhoval při schvalování rozpočtu na letošní rok pozměňovací návrhy, které měly tento tristní stav alespoň trošku zhojit. Bylo to v objemu peněz státního rozpočtu a zejména v objemu toho, kolik peněz do rozpočtu díky ekonomické prosperitě, na níž vláda nemá žádnou zásluhu, teče. Bylo to dokonce jenom 300 mil. Kč. A myslím si, že nejenom zde poslanci, ale zejména kulturní veřejnost velice citlivě zareagovala na to, že pan ministr sám hlasoval proti tomu, aby přibylo pouhopouhých 300 mil. Kč do rozpočtu jeho rezortu. Stejným způsobem reagoval na pozměňovací návrhy mých kolegů. Pan ministr se poté, co se ocitl pod silným tlakem, během letošního roku přihodil nějaké desítky milionů do jednotlivých dotačních programů, ale v době rozpočtových možností, které tato vláda má, to byly opravdu drobné.

Z veřejných zdrojů jsem se také dočetl, jak by měl vypadat rozpočet Ministerstva kultury na příští rok. Ten letošní 14,780 mld., ten schválený, na příští rok 14,360 mld. Pan ministr Staněk tedy namísto navyšování peněz bude muset, pravděpodobně tedy díky prezidentu Zemanovi ve vládě zůstane, škrtnout 420 mil. Kč, což v rezortu, kde každých 10 mil. Kč hraje svou roli, je podle mého názoru naprosto zásadní. Sliby tady zůstanou oslyšeny.

Bod z programového prohlášení číslo dvě. S ohledem na zásadní roli kultury v rozvoji demokratické společnosti zvýšíme platy zaměstnanců veřejného kulturního sektoru do konce volebního období v roce 2021 na úroveň odpovídající úrovni státních zaměstnanců ve školství či sociálních službách. To je velmi ambiciózní plán. Pan ministr Staněk komentuje leccos, k tomuto jsem ale žádné jeho vyjádření v poslední době neslyšel, tedy že by bojoval za platy zaměstnanců v kultuře. Splní-li pan premiér a pan ministr Plaga své sliby, o čemž budu za chvíli hovořit, tak zaměstnanci ve školství by v roce 2021 měli mít plat 45 tis. Kč. Tak se, pane ministře, vás ptám, zda zaměstnanci v oblasti kultury budou v roce 2021 mít plat 45 tis. Kč, nebo-li splníte-li programové prohlášení i v této části, které se týká takto dramatického navýšení platů. A to chci zdůraznit, že samozřejmě si myslím, že by platy v kultuře navýšeny být měly a že často vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci rezortu kultury pracují za platy stále velmi nízké.

Bod tři. Budeme nadále podporovat projekty ve všech oblastech kulturního života v regionech prostřednictvím dotačních programů. Budeme podle možností státního rozpočtu postupně navyšovat alokace finančních prostředků v jednotlivých programech pro oblast živého umění, tak pro oblast památkové péče nebo paměťové instituce. Možnosti státního rozpočtu, jak ukázaly rozpočty minulých let, jsou dnes obrovské. Do státního rozpočtu za poslední roky přiteklo několik stovek miliard korun navíc, ale žádné navýšení v dotačních programech Ministerstva kultury vidět není, anebo je to navýšení zcela drobné. Takže ani zde nevidím vlastně žádný pokrok. Já jsem svolal, vyslyše zoufalý hlas kulturních asociací, kulatý stůl k financování kultury během května letošního roku. Sešla se tam reprezentativní sestava zástupců jednotlivých sfér kulturního života. Všichni si stěžovali na nedostatek peněz, všichni si stěžovali na hubený rozpočet Ministerstva kultury, což když tady čtu, že podle možností státního rozpočtu by to navýšení mělo být dramatické, opět musím tedy konstatovat, tento bod vládního prohlášení v oblasti kultury nesplněn.

Další bod. Příspěvkové organizace zřizované Ministerstvem kultury patří k tradičním základním pilířům české kultury a tvoří její výkladní skříň. A teď prosím speciálně o vaši pozornost. Budeme respektovat jejich odbornou suverenitu a uměleckou a tvůrčí svobodu a budeme všestranně podporovat jejich činnost. Musím říci, že jsem si to musel ve vládní prohlášení přečíst dvakrát, protože jsem nevěřil v kontextu toho, co se odehrávalo v organizacích Ministerstva kultury v minulých měsících, vlastním očím. Tak jak tedy vypadalo od pana ministra Staňka to respektování odborné suverenity a umělecké a tvůrčí svobody?

18. dubna letošního roku z ničeho nic, z minuty na minutu, byli odvoláni ředitelé dvou klíčových paměťových institucí v naší zemi. Národní galerie v Praze a Muzea umění Olomouc. Stalo se to bez předchozího varování, stalo se to na základě velmi chatrných argumentů, které se - a to je pozoruhodné - v průběhu času velice měnily. Hovořilo se o kontrolách, které nebyly vlastně dokončovány. Na stránkách Ministerstva kultury se objevovaly zprávy, které byly vzápětí stahovány, některé jejich části byly začerňovány. Na speciálním jednání podvýboru pro kulturu, kde jsme se tomuto měli věnovat, pan ministr uvedl nějaké argumenty, které byly odlišné od toho, co se zmiňovalo na té velikonoční tiskové konferenci.

Prostě pan ministr vykonal popravu na dvou ředitelích a nikdy nezdůvodnil, proč se tak stalo. Byl jsem osloven odbornými kruhy zoufalých lidí, kteří chtěli vědět, co se děje v těchto institucích, a měli hlavně obavu o to, co se bude s těmito institucemi dít. Zatím došlo k tomu, že do čela Národní galerie byl postaven pověřený ředitel, jehož kvalifikací bylo mimo jiné také to, že několik let řídil pekárny skupiny Agrofert na Slovensku. A zdálo se, že ani odvolání těchto ředitelů nebylo zcela správně v pořádku.

Já bych se chtěl speciálně zastavit u odvolání ředitele Muzea umění Olomouc, pana Mgr. Soukupa, kdy, ať jsem se horem dolem probíral těmi argumenty, které mi byly zaslány, nenašel jsem tam nic, co by pana ministra k tak radikálnímu rychlému kroku opravňovalo. Pan ministr uvedl, že hlavním důvodem byly protiprávní kroky při výběrových řízeních na středoevropské fórum, které má vláda dokonce v programovém prohlášení. Ale pak jsem zjistil, že předchozí ředitel profesor Zatloukal všechny kroky, které učinil, měl odsouhlasené Ministerstvem kultury i Ministerstvem financí. Nabízí se čistá spekulace - to chci zdůraznit - o tom, že pan ministr na celostátní úroveň přenesl možná snad nějaké osobní spory, osobní animozity z doby, kdy vykonával primátorský úřad v Olomouci a minimálně musím říct, že pan ministr nijak nerozptýlil pochybnosti o tom, že odvolání pana ředitele Soukupa bylo jakousi osobní mstou vůči tomuto člověku.

Mluvím o dvou institucích, kde k tomuto již došlo. Přečetl jsem si včera nebo předevčírem - nechytejte mě prosím za slovo - na Twitteru, na twitterovém účtu pana ministra Staňka zprávu. Cituji zkráceně: "Jsem znepokojen situací v Národním divadle a situací se budeme zabývat. Kontext tohoto Twitteru byl ten, že pan ministr se setkal s jednou z předních operních pěvkyní, která se předtím tedy setkala s prezidentem Zemanem. A jakousi zvláštní shodou okolností dnes proběhla velká tisková konference, kde odborové organizace Národního divadla začaly volat nejenom po personálních změnách v jednom ze souborů Národního divadla, ale začaly volat přímo po změně na pozici generálního ředitele Národního divadla."

Tak bych se určitě rád pana ministra zeptal, zda Národní divadlo má být tou třetí kulturní institucí, kde bude Ministerstvo kultury respektovat odbornou suverenitu a uměleckou tvůrčí svobodu, jak cituji z programového prohlášení vlády. Už jenom takovým okrajovým detailem je to, že pan ministr jaksi v demisi podepsal nedávno memorandum o tzv. blobu, tedy té stavbě Národní knihovny v Praze s Eliškou Kaplicky Fuchsovou, což samo o sobě může být zajímavé, ale jako tradičně u pana ministra kultury k tomu nezazněla žádná konkrétní informace, tak možná nám pan ministr řekne, jestli se bude nebo nebude stavět ten slavný blob od slavného architekta Kaplického na Letné.

Tak tolik tedy k tomu, jak Ministerstvo kultury se staví ke svým příspěvkovým organizacím. Další bod vládního prohlášení. Vytvoříme pravidla pro výběr ředitelů těchto institucí, v nichž budeme respektovat především odbornost a renomé. Připravíme zákon o veřejných kulturních institucí jako alternativu vůči stávající příspěvkové organizaci. Začnu od konce. Zákon o VKI za rok - z Ministerstva kultury ani slovo, ani řádka, ani žádný návrh. Tak nedivím se tomu úplně, protože pokud by takový zákon existoval, tak by panu ministru Staňkovi asi obtížně umožňoval ty personální kroky, které v minulých měsících předvedl. A co se týká pravidel pro výběr ředitelů těchto institucí, tak to tedy musím říct, že na mě působí téměř výsměšným dojmem. Pan ministr Staněk na odchodu, ne na odchodu, cosi kutí kolem výběrového řízení Národní galerie. Jednou se objeví nějaká zpráva, že pan ministr jednal s nějakou skupinou odborníků, pak tvrdí, že to, co mu uložila jeho vlastní strana, byl jen politický krok, a že vlastně žádné výběrové řízení pořádat nechce. Že bude vyčkávat na to, co bude říkat odborná veřejnost, která nevím, jak moc stojí o dialog s panem ministrem Staňkem. Prostě chaos, zmatek, nic konkrétního, nic přesvědčivého.

Další bod vládního prohlášení. Připravíme dlouhodobý program investiční podpory a kofinancování projektu kulturní infrastruktury, který by umožnil výstavbu nových kulturních zařízení pro poskytování veřejných kulturních služeb na území celého státu. Tady musím konstatovat, že tento program vytvořen byl. To je rozhodně ke cti Ministerstva kultury. Akorát v něm chybí peníze. Tak uvidíme, jakým způsobem pan ministr Staněk se při těch plánovaných škrtech na příští rok vyrovná s podporou regionální kulturní infrastruktury z tohoto programu, když v něm jednou bylo 200 mil., a kdo ví, kolik peněz v něm bude na rok příští.

Bod další. Zajistíme digitální pasportizaci souboru nejcennějších národních kulturních památek. Připravíme nový zákon o státní památkové péči a zaměříme se na režim vývozu starožitností, aby tyto normy odpovídaly skutečným potřebám. Ptám se pana ministra - tedy čistě jenom řečnicky. Kde ten nový památkový zákon je? Já jsem v loňském roce na zasedání podvýboru, kde pan ministr představoval svoje plány, se na to ptal, členové podvýboru také. Zaznívaly informace rozporuplné, bude velká novela stávajícího památkového zákona nebo bude památkový zákon nový. Teď jsem snad nějak zaznamenal to, že by měl být nový památkový zákon. Ale u tak klíčové zásadní normy nic konkrétního nevíme. A to mimo jiné v době, kdy se připravuje kontroverzní verze nového stavebního zákona, která se bezprostředně dotýká památkové péče na území našeho státu.

Pan ministr o památkové péči také někdy mluví takovým zvláštním způsobem. Já jsem našel jeho citát z doby, kdy byl panu prezidentovi představit své priority v oblasti památkové péče, a kdy říkal: Je třeba si dát pozor na to, kdy bývá památková ochrana trošičku zneužívána. Obce, které by mohly investovat a dát finanční prostředky na opravu se to nějak pokusí přesunout na památkovou péči. Mně ta věta úplně srozumitelná není, ale co znamená trošku zneužívání památkové ochrany - v tom mám velký otazník.

Bod další. Připravíme novelu autorského zákona, do níž implementujeme očekávanou směrnici EU o autorském právu. To se stalo. Toto lze říci, že byl úspěch Ministerstva kultury, pana ministra. Bod další. Budeme věnovat pozornost proměnám audiovizuálního sektoru za účelem naplnění kulturních, společenských a sociálních služeb. A nyní, dámy a pánové, prosím o vaši pozornost. Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií, budeme důsledně podporovat jejich nezávislost. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost. Připomenu jenom drobný moment z předvánočního času, kdy pan ministr se zúčastnil v uvozovkách křtu nebo prezentace knihy pana poslance Grebeníčka, jehož politická strana je nesmlouvavým kritikem veřejnoprávní televize. A musím říct, že kontextu této věty v programovém prohlášení jsem si vlastně vybavoval, kdy zazněla slova pana ministra Staňka na obhajobu veřejnoprávních médií, když se mluví o tom ve vládním prohlášení v sekci kultury, že se bude důsledně podporovat nezávislost veřejnoprávních médií.

A musím říct, že jsem neslyšel nic. Neslyšel jsem žádné vystoupení pana ministra kultury v okamžicích, kdy zde v Poslanecké sněmovně zaznívala slova, která přímo útočila např. od zde přítomného pana poslance Valenty na samou podstatu svobody a nezávislosti veřejnoprávních médií.

A konečně poslední bod Agenda církví a náboženských společností bude nadále v gesci Ministerstva kultury s výjimkou vyplácení finanční náhrady příspěvku na podporu jejich činnosti. To se zatím děje, ale chci zdůraznit jinou věc. A to tu věc, že pan ministr kultury byl tím, kdo jednoznačně veřejně obhajoval tady ve Sněmovně schválené zdanění církevních restitucí na návrh třetí z těch koaličních stran, to znamená Komunistické strany Čech a Moravy a kdy dokonce veřejně obhajoval tento krok, který je, podle mého názoru, z různých důvodů skandální a kdy, já pevně věřím, že Ústavní soud zamezí tomu, aby k tomuto došlo. Tak pan ministr byl ten, kdo toto obhajoval.

Vynechal jsem, dámy a pánové, některé dílčí body z tohoto programového prohlášení. Ale nikoliv proto, že by byly splněny. Chtěl jsem poukázat na to, jakým způsobem se naplňovaly ty hlavní body programového prohlášení. Ponechávám stranou to, že pan ministr Staněk pravděpodobně zcela vzdal boj o to, aby rozpočet rezortu Ministerstva kultury se alespoň přiblížil tomu jednomu procentu rozpočtu tak, jak se o tom hovořilo. Konec konců v jednou rozhovoru měl pan ministr dokonce pocit, že rozpočet jeho rezortu je 1,8 %. Tak je to, pane ministře, 0,76 % v tom rozpočtu schváleném na letoší rok.

Řekl bych, měl-li bych shrnout tuto část, že v případě rezortu Ministerstva kultury a pana ministra Staňka vlastně o plnění programového prohlášení ani nelze hovořit. Velká většina cílů, které si sama vláda Andreje Babiše do svého programového prohlášení vetkla, plněno nebylo a také se to na stavu české kultury velmi jednoznačně projevuje. Já jsem jeden z odchodů pana ministra Staňka komentoval tím, že Antonín Staněk svým působením dokazoval, že české kultuře nerozumí, nemá k ní vztah a ministrem se nikdy stát neměl. Nemám zatím důvod - a říkám to bohužel ve vztahu k české kultuře - tento svůj názor na jeho působení měnit. Uvidíme, jakým způsobem bude situace v rezortu kultury řešena dále, ale perspektiv mnoho nevidím.

A nyní mi, dámy a pánové, dovolte, abych se po kratší dobu věnoval ještě rezortu školství pana ministra Plagy. Pan ministr Plaga, na rozdíl od pana ministra Staňka, zde vystoupil a plnění programového prohlášení ve svém rezortu představil. Chtěl bych říct, že na rozdíl od rezortu kultury - obdobně jako paní poslankyně Černochová, která také v některých částech konstatovala pozitivní kroky v rezortu - že se několik důležitých věcí v rezortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podařilo.

Je vidět jasné úsilí na zvyšování rozpočtu Ministerstva školství, je vidět cílený zájem pana ministra o svůj rezort. A konec konců ve svém vystoupení pan ministr Plaga řadu těchto kroků, které vykonal, dokumentoval. Chci tedy říct, že minimálně nějakou část působení pana ministra v čele rezortu školství hodnotím pozitivně. A že to jsou kroky, které prostě směřují k tomu, aby se situace v českém školství zlepšovala.

Přesto bych chtěl ale poukázat na několik bodů v programovém prohlášení vlády, které podle mého názoru v rezortu školství zatím plněny nejsou. Nebo nejsou - kde je indikováno to, že nemusí být splněny. Abych byl přesný. Tím prvním bodem jsou platy ve školství. Záměrně používám termín platy ve školství. Jedná se tedy o platy zaměstnanců, kteří spadají do gesce zákona o pedagogických pracovnících.

Chtěl bych upozornit na to, že toto je přímo vládní priorita. Proto moje výhrada nebude směřovat vůči panu ministrovi, ale vůči panu premiérovi. Pan premiér opakovaně zdůraznil to, že zachování růstu platů ve školství je klíčovou vládní prioritou. Já bych ale chtěl poukázat minimálně na dva varovné momenty, které v nás mohou vyvolat obavu, že nedojde k naplnění vládního prohlášení pro rok 2021.

První bylo to, že Poslanecká sněmovna jasně vyzvala vládu k tomu, aby platy zvýšila už od roku 2018. Ta příležitost v září 2018 byla a vláda ji nenaplnila. Platy učitelů se zvýšily až od 1. ledna 2019 a došlo bezpochyby k nabourání jisté nedůvěry učitelského stavu vůči slibům, které přišly. Platy na letošní rok zvýšeny byly. Můžeme samozřejmě vést diskuzi o tom, zda to bylo opravdu těch 15 %, o kterých stále hovoří pan premiér. Ono to tak reálně nebylo. Vezmeme-li příklady z různých krajů, z různých škol, dozvíte se od učitelů různá čísla.

Co ale bylo tím velkým varováním, byla situace, která se odehrála zde na půdě Poslanecké sněmovny 26. a 27. března. 26. března Poslanecká sněmovna přijala těsnou většinou hlasů usnesení, kterým zavazovala vládu k tomu, aby zvýšila platy učitelům na 130 % průměrné mzdy do roku 2020. Byl to závazek - pokud by on tehdy schválen byl - tak by to byl velmi silný závazek Poslanecké sněmovny vůči vládě. Nicméně panu premiérovi se toto asi nějakým způsobem nelíbilo. Tak narychlo, další jednací den 27., byla ohnutím jednacího řádu Sněmovny sehnána většina, kterou bylo toto usnesení zrušeno.

Vyvolalo to tehdy opravdu velké otazníky. Chce tato vláda opravdu splnit své programové prohlášení a zvýšit platy učitelů na těch slibovaných 45 tisíc v roce 2021? Předběžný návrh státního rozpočtu ukazuje zvýšení platů učitelů od příštího roku o 10 %. Musíme věřit, že se tomu tak stane. Ale já chci tady prostě uvést tyto dva příklady jako varování, že sliby pana premiéra mají, řekl bych, tak omezenou trvanlivost. A budeme pečlivě sledovat, zda se tak stane i v případě učitelských platů.

Dalším bodem v programovém prohlášení vlády je bod Ve spolupráci se zřizovateli škol a školských zařízení regionálního zařízení omezíme nadbytečnou byrokratizaci regionálního školství a posílíme postavení ředitele jako manažera. Musím říci - je to můj názor ještě donedávna učitele i člověka sledujícího oblast školství, že se v debyrokratizaci mnoho nevykonalo. Pan ministr tady ve své řeči mluvil o tom, že aplikace šablon je takovým debyrokratizačním opatřením. Já tento názor nesdílím a myslím si, že míra byrokracie, která se valí do českých škol, je stále vysoce převyšující to, co české školy jsou schopny unést.

Stejně tak moje veliké obavy jsou spojené s dalším bodem programového prohlášení a to je financování regionálního školství. Vládní prohlášení tvrdí, že v regionálním prohlášení podpoříme zavedení transparentního administrativně nenáročného způsobu financování. Pan ministr odložil reformu financování o jeden rok. Ministerstvo školství dnes tvrdí, že to je ta doba, kdy měly školy příležitost se adaptovat na tento nový systém financování.

Já mám z terénu zprávy, které jsou velmi rozporuplné. Slýchám zejména ze segmentu středních škol velké obavy o to, co bude spuštění systému, nebo změny financování regionálního školství, v praxi znamenat. Už nyní se objevují obavy o to, zda všechny hodiny budou zaplaceny, zda bude dál možné dělit třídy. Neříkám, že to opravdu skončí katastrofou, ale také nemám v tuto chvíli důvod věřit tomu, že se tomu tak opravdu stane a že tato reforma financování bude naplněna. I to budeme pečlivě sledovat.

Pan ministr Plaga se ve svém vystoupení věnoval především finančním otázkám. Už jsem u úvodu zmiňoval, že ten výčet byl reprezentativní, v mnoha ohledech velmi pozitivní. Postrádal jsem ve vystoupení pana ministra ale reakce na některé části, které se týkají, řekněme, nefinančních změn ve školství. Týkají se toho, jakým způsobem bude dál ve školách obecně probíhat inkluze. Novela inkluzivní vyhlášky snad některé změny přinesla. Ale myslím si, že nenaplnila zejména co se debyrokratizace týče všechna očekávání.

Pan ministr nejdříve statečně odolal tlaku Asociace krajů ohledně zavedení toho takzvaného (nesroz.) s mou a naší maximální podporou, protože si myslím, že to opatření bylo jednoznačně chybné. Na straně druhé ale ustoupil hejtmanům v tom, že budou zřizovatelé moci rozhodovat o kapacitách škol, což byla doposud působnost ředitelů. A co není úplně v souladu s tím, že bude posíleno postavení ředitelů, jak je ve vládním prohlášení.

Čeká nás také diskuze o reformě maturitních zkoušek. A myslím si, že síla stanoviska, se kterou pan ministr do Sněmovny půjde, bude otestována rozsáhlou rozpravou, která tady bude. A pevně věřím, že pan ministr vyslyší hlasy, které k reformě maturit směřují.

Pan ministr hovořil o tom, že se podařilo najít peníze na financování tzv. překryvů v působení nebo ve výuce v mateřských školách, to je pravda. Chybí ale jednoznačně, a to je závazek vládního prohlášení, dostatečné kapacity mateřských škol s využíváním národních a evropských financích zdrojů. Jsem jako poslanec často oslovován zejména starosty z těch suburbánních částí měst a z aglomerací měst, kde tyto kapacity chybí. Nevidím také žádný pokrok v reformě odborného vzdělávání. Neslyším zatím silný názor na to, jakým způsobem by mělo být reformováno odborné vzdělávání. Musím tedy říct, že jsem byl dnes zaskočen v řeči pana ministra průmyslu a obchodu a vicepremiéra Havlíčka tím, že zavede nový předmět technika do škol. Já jsem měl zato, že tady o tom rozhoduje pan ministr Plaga, nikoliv pan ministr Havlíček. A že to by neměl být primárně krok člověka, který školství na starosti nemá. Já mám k novým předmětům velké výhrady. Objevovaly se tady různé nápady, objevovaly se tady nápady na zavedení povinné branné výchovy ve školách, na zavedení techniky, návratu některých předmětů, které dříve byly. To všechno jsou věci k diskusi, ale asi na půdě Ministerstva školství, nikoliv MPO.

Varuji také před tím, jakým způsobem bude zajištěno další fungování soukromých a církevních škol. Vládní prohlášení si ambiciózně klade za cíl zajistit spravedlivý systém financování veřejných, soukromých a církevních škol a prosadit účinnou regulaci sítě škol. Já jsem tedy přesvědčen o tom, že účinnou regulací sítě škol není to, že ministerstvo donedávna v zásadě zamítalo velkou většinu návrhů na zřizování neveřejných škol, tak jak tento trend zavedla paní ministryně Valachová. Snad se objevuje světlo na konci tunelu, ale i toto pečlivě sledovat budeme. Stejně tak jako diskuse, které se týkají zavedení financování přípravy učitelů a zejména toho, jak vyřešit dlouhodobý problém v oblasti školství.

Shoduji se s panem ministrem Plagou i v tom, že školství by mělo nadále zůstat ne vládní prioritou - tak to je věc vlády Andreje Babiše - ale že by mělo zůstat školství sněmovní prioritou, protože budoucnost naší země bez reformy školství možná není. Objevují se tu jasné varovné signály. Nedávné statistiky ukázaly vysoký průměrný věk učitelů, poměrně vysoké procento nekvalifikované a neaprobované výuky v českých školách. Závažným problémem jsou regionální rozdíly v kvalitě českého školství, ukazují to jasná data. K velké diskusi je rozhodně také systém jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, zavedení povinné maturity z matematiky, těch problémů je celá řada. A doufám, že budou sliby naplněny a že bude oblast školství prioritou, zdůrazňuji ve Sněmovně, a že už se nebudou opakovat ty případy, kdy Sněmovna se v zájmu českého školství na něčem usnesla a pak to bylo druhý den zrušeno.

Děkuji vám za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Malý (Trikolóra): Covid jako záminka k ovládnutí lidí této země?

4:33 Malý (Trikolóra): Covid jako záminka k ovládnutí lidí této země?

Naše republika zavedla jedny z nejtvrdších opatření. Současná situace jednak není vinou nezodpovědný…