Dobrý podvečer, vážený pane místopředsedo, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové.

Já jsem se rozhodl ve svém příspěvku úmyslně zvednout rukavici, kterou hodil pan premiér, a vyjadřovat se zcela konkrétně k tomu, co vykonávají někteří členové jeho vlády a jak plní programové prohlášení v tomto případě Ministerstvo kultury a Ministerstvo školství v těch 637 bodech, nebo jejich příslušné části.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych začal svým příspěvkem směrem k nepřítomnému panu ministru kultury Antonínu Staňkovi. A začal bych vlastně takovým konstatováním, že Antonín Staněk je v této vládě jakýmsi zvláštním úkazem. Jednak když jednáme v tuto chvíli o důvěře vládě, tak pan ministr se tady za celou dobu dnešního jednacího dne objevil v řádu jednotlivých minut a ani nyní, kdy vystupuji s příspěvkem, který se ho týká, tak nepovažuje za nutné do jednacího sálu Sněmovny přijít.

Pane místopředsedo, já ale nenavrhuji přerušení schůze do přítomnosti pana ministra kultury Staňka, protože si myslím, že ten fakt sám o jeho nepřítomnosti svědčí o tom, jaký pan ministr má vztah k resortu, který řídí, a k Poslanecké sněmovně jako celku. (Předsedající několikrát gonguje. Vzápětí do sálu přibíhá několik poslanců a náhle v sále nastává velký hluk.)

A ten druhý důvod, proč považuji pana ministra Staňka za zvláštní úkaz, je to, že pan ministr Staněk byl před rokem jmenován do této vlády jako nominant sociální demokracie, ale dnes už za sociální demokracii v této vládě není. Řekl bych, že je jakýmsi nominantem čtvrté koaliční strany, která se nejspíš po dnešku již objevila, a to je strana hradní. Totiž sama strana, která pana ministra Staňka do této vlády nominovala - sociální demokracie - ho v této vládě již nechce, ale pan ministr Staněk stále ve vládě zůstává. Tak to si myslím, že je rozhodně úkaz velmi zvláštní.