Tak nám zase stěhují sochy. Tentokrát to není u  nás a nejsou to gottwaldové ani rudoarmějci, ale stalo se v Kapském městě a postiženým je Cecil Rhodes. Navíc v kampusu University Cape Town, která právě Rhodesovi vděčí za svou samotnou existenci, neboť vznikla na pozemcích, které ji britský podnikatel a filantrop věnoval. Vděčnost světem vládne.

Čímpak si asi Rhodes zasloužil takové pozornosti? A to pozornosti nejen černých, ale jak je vidět z obrázků na BBC, i mladých bílých studentů?

Možnou odpovědí byl třeba pohled na inauguraci amerického prezidenta Donalda Trumpa. Už dlouho si žádný nastupující prezident nevysloužil od davů tolik negativní pozornosti, jako tento úspěšný a zdroji oplývající americký finančník. Člověk jasného názoru, jasné mluvy a oplývající akceschopností. Takové lidi my průměrní a beznázoroví nemusíme, že?

Stejně jako Cecil Rhodes před více než jedním stoletím. Nenechme se mýlit složitostí přediva rasových vztahů v Jižní Africe. Cecil Rhodes zemřel dříve, než státní útvar Jihoafrická unie vznikl a mnohem dříve, než se apartheid stal základem mezirasových vztahů. Cecil Rhodes nebyl člověk rasistických názorů ani žádné rasistické nebo segregační zákony v jím spravovaných územích nebo ve svých firmách nikdy nezavedl.

Cecil Rhodes byl úspěšný podnikatel, který se z nemajetného pěstitele cukrové třtiny v Natalu vypracoval až k majetnictví výnosných diamantových dolů v Kimberley. Současně byl Cecil Rhodes nadšeným britským imperialistou (v tom nejlepším a nejhrdinštějším slova smyslu) a tím nejpraktičtějším naplňovatelem ideálů dalšího velkého Brita, Davida  Livingstona – ideálů šíření civilizace, obchodu a křesťanství do nitra černé Afriky. Nejlépe prostřednictvím britského národa a jeho šikovnosti.