Před 24 lety jsme se začali zbavovat toho, co více než čtyřicet let komunistického režimu dusilo naše osudy, ničilo hospodářství, přírodu, památky, kulturu, vedlo nás k zaostalosti. S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se ruských okupantů, Varšavské smlouvy i RVHP a stali jsme se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a Evropské unie.

Konzervativní strana je bohužel nucena konstatovat, že:

1. Komunisté byli na změnu režimu připraveni. Udělali vše, aby se „sametová revoluce“ nedotkla principů, z nichž vychází jejich ideologie. Zvláště šlo o zajištění beztrestnosti zločinů z dob jejich neomezené vlády a následně těch, které jim v nových podmínkách umožňovaly získat ekonomickou a znovu i politickou moc.
2. Vůdcové „sametové revoluce“, ať z naivity, zbabělosti či z osobního prospěchu, jim to umožnili.
3. Dědictvím totalitního režimu byl a dosud je zejména duchovní a morální rozvrat.

Naše země sice má všechny formální atributy demokratického státu, avšak postkomunismus a mafiánské prostředí – deficit vlády zákona –  blokují realizaci demokratického obsahu.