V první řadě mi dovolte uvést, že každý odborník na Čínu musí dobře vědět, že základním pilířem její zahraniční politiky je respekt k její územní celistvosti, uznání politiky jedné Číny a nepodporování samostatnosti Tibetu a Tchaj-wanu.
Podobná prohlášení, která v Pekingu při příležitosti cesty ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka vydala ministerstva zahraničních věcí obou zemí, proto najdeme jako základ vztahů mezi Čínou a téměř všemi evropskými zeměmi.
Senzitivní text odstavce v „Prohlášení“ zmiňující územní celistvost a uznání Tibetu jako nedílné součásti ČLR nebo princip nevměšování podle Charty OSN je doslovnou verzí veřejného textu, který existuje mezi Francií a ČLR. Textu, který byl přijat v době, kdy prezidentem Francie byl pravicový prezident Nicolas Sarkozy.
Mimochodem, podle mých informací česká diplomacie před cestou zvažovala, zda použije text německo-čínský (přijatý za současné kancléřky Angely Merkelové), britsko-čínský (schválený v loňském roce předsedou vlády Davidem Cameronem) nebo právě francouzsko-čínský, ale fakticky mezi nimi není vůbec žádný významový rozdíl.
Všem kritikům, kteří moudře radí, jak ministr zahraničních věcí do Číny cestovat měl, ale prohlášení považují za nadbytečné, mohu jen sdělit, že bez veřejné akceptace těchto principů nedostal pozvání do ČLR ani prezident Francie nebo premiér Velké Británie.
Proto v prosinci 2013 konzervativní premiér David Cameron při své návštěvě Číny pronesl: „Respektujeme suverenitu a územní celistvost Číny, uznáváme, že Tibet je součástí Číny a nepodporujeme jeho samostatnost“.
Jestli podle některých názorů český ministr zahraničních věcí „dělá gesta prosebníků na kolenou před jiným státem“, tak potom jsou stejnými prosebníky i nejvyšší státníci Německa, Francie a Velké Británie. A v podstatě většina státníků zemí EU.
Čína se státy, které svými kroky podle mezinárodního práva zpochybňují její územní integritu, vztahy na nejvyšší úrovni nemá zájem udržovat a podobně by se na jejím místě choval každý stát světa.
Jestliže Česká republika vztahy první schůzkou ministrů zahraničních věcí po více než 15 letech složitě obnovuje, vztahy mezi ostatními zeměmi EU a Čínou jsou na kvalitativně jiné úrovni. Kancléřka Merkelová do Číny jezdí každý rok, v roce 2012 ji navštívila dokonce dvakrát. Dává si záležet i na osobním a přátelském rozměru svého kontaktu s vrcholnými čínskými politiky. Každoroční kontakty na nejvyšší úrovni mají s Čínou i prezident Francie nebo premiér Velké Británie.
Hloubku a úroveň vztahů těchto zemí s Čínou ukazuje i nedávná návštěva prezidenta ČLR pana Si Ťin-pchinga v Evropě. Mezi ČLR a Německem bylo podepsáno „Společné prohlášení o vytvoření všestranného strategického partnerství (v Berlíně dne 28.3.2014), mezi ČLR a Francií společné prohlášení „Nastartovat novou éru blízkého a udržitelného všestranného strategického partnerství mezi Čínou a Francií“ (v Paříži 26.3.2014). Mimochodem, strategické partnerství existuje i mezi EU a Čínou a jeho detaily byli diskutovány při setkání prezidenta ČLR se všemi hlavními představiteli Evropské unie.
Je také zpochybňována úroveň přijetí českého ministra. Pan státní rada Jang Ťie-čch´a podle některých názorů není ani ministr a je „jen jedním z téměř tří set členů ÚV KS Číny“.
Dovoluji si upozornit, že státní rada ČLR je nejvyšším orgánem výkonné moci ČLR a řídí několik desítek ministerstev a úřadů s pravomocemi ministerstva. Státní rada Jang Ťie-čch‘a (srovnatelná česká pozice je vicepremiér) je ve své pozici partnerem například pro britského premiéra Davida Camerona a ministra zahraničí Williama Hagua, se kterými jednal na konci února v Londýně při příležitosti desátého výročí komplexního strategického partnerství mezi Čínou a Velkou Británií.
V některých textech je konstatováno, že je překvapivé, že když ministr zahraničních věcí jede do Číny zlepšovat vztahy s cílem pomoci českému hospodářství, že se nesetkal alespoň s ministrem průmyslu. Pro korektnost by se však slušelo uvést, že Lubomír Zaorálek měl v Pekingu jednání s prvním náměstkem ministra průmyslu a obchodu ČLR a ministrem čínské centrály cestovního ruchu.
Jestliže v oblasti lidských práv je jako příklad k Číně pro české politiky uváděna německá premiérka Angela Merkelová, opravdu bych si přál, aby tomu tak bylo.
Dovolím si doslovně citovat jeden z jejích názorů z června 2013: „Lidská práva jsou nedělitelná, ale je důležité, aby si Němci i Evropa obecně uvědomili, jakou námahu musí Čína vynakládat, aby se stala prosperujícím státem. Pokud se při tom chová férově ke svým konkurentům, nemáme právo jí stát v cestě. Místo toho si musíme být jistí, že jsme s to držet krok s jejím dynamickým hospodářským rozvojem a že využíváme všech příležitostí, které se jí při cestě na vrchol nabízejí. Současně se domnívám, že si je čínské vedení vědomo, že čínské obyvatelstvo očekává větší respekt k vládě práva, větší úsilí v boji proti korupci, větší ochranu životního prostředí a více svobody“.
Evropští politici se v dialogu s Čínou nevyhýbají ani senzitivním tématům, ale nevolí černobílé vidění světa tak obvyklé v české společnosti a pohled západoevropskými brýlemi hodnot. Politiku lidských práv chápou v širším kontextu vývoje lidské společnosti s respektem ke kulturní, civilizační a náboženské tradici a vedle práv politických kladou i velký důraz na práva sociální a environmentální.
V této souvislosti jen mohu z informací od členů delegace ministra zahraničních věcí doplnit, že témata lidskoprávní agendy v Pekingu rozhodně nebyla opomenuta a byla jim věnována třetina času celkového oficiálního jednání obou ministrů zahraničních věcí obou zemí.
Obnovení vztahů a zahájení vzájemného dialogu našemu ministrovi ve vztahu s Čínou dává místo nesmyslné politiky nekomunikace a nespolupráce naopak možnost své názory a pohledy sdělovat v přímém osobním kontaktu s jeho čínským protějškem tak, jak to dělají evropští státníci.
Lubomír Zaorálek je v současné době předmětem v řadě případů ideologické, neférové a neodborné kritiky za úvodní cestu otevírající možnost vrcholové komunikace obou zemí.
Když prezident Číny nedávno přijel do Evropy, dostalo se mu rovnoprávného zacházení od všech jeho evropských partnerů a každá země si připravila svoje překvapení. V Nizozemí jeho letadlo doprovázeli královští stíhači, vítala ho královská rodina, byly uspořádány státní recepce a pojmenovávaly se slavné odrůdy tulipánů. Ve Francii se podepisovalo 50 dohod ze všech oblastí při příležitosti 50. výročí diplomatických styků obou zemí. V Belgii byla uskutečněna společná návštěva pand v zoologické zahradě. V Německu zase návštěva fotbalového zápasu malých fotbalistů.
Bohužel mám z některých diskusí v Česku pocit, že toleranci a dialog nebo respekt a úctu jeden k druhému již nemáme právo vyvážet, ale měli bychom se jí od Evropy či světa spíše znovu začít učit.
Poslanec Jan Birke
Prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
