Všímá si také analýzy v New York Times, podle které Trump neútočil na Írán proto, že by posiloval, ale naopak protože byl historicky nejvíce oslaben, tedy byla největší šance ho dodělat. USA prý zatím podnikly 900 úderů, což je dle analytika srovnatelné s první fází války v Iráku, kdy USA uskutečnily přibližně 1000 úderů za první den. Podle neověřených zpráv ovšem i Írán odpálil nejvíce střel.
Je podle něho možné, že obě strany se už snaží najít cestu, jak z konfliktu ven. Trump tuto svou ochotu podle něho signalizoval tím, že prohlásil, že smrt Chamejního by mohla být cesta k diplomatickému řešení, protože vyjednávání bude „mnohem snadnější, když teď dostávají na frak“. Již v minulé analýze Simplicius očekával, že Trump nemá chuť se pouštět do dlouhého konfliktu. Podotýká, že Chamejní byl v podstatě už jenom ceremoniální vůdce, protože kontrolu nad armádou po loňských úderech předal revolučním gardám. A navíc, Írán se chystá zvolit nového ajatoláha, který může být mnohem tvrdší než Chamejní. Tedy oslavy amerických neokonzervativců mohou být předčasné. Připomíná, že smrt prezidenta Raísího v Íránu před dvěma lety také v podstatě nic neznamenala.
Agentura Bloomberg upozorňuje, že údery Íránu vyčerpají již tak ztenčené zásoby protivzdušných střel a podle záznamů i ty, které USA mají, nejsou dvakrát efektivní. Například nad základnou Al-Udajíd v Kataru nebyly tři střely Patriot schopny trefit jednu íránskou balistickou střelu.
„Tak jako tak, v tomto případě je něco jinak – na obou stranách je cítit jistá nejistota. Ani v okamžiku psaní tohoto článku neprobíhají žádné útoky a USA, zdá se, čekají, až na ně přijde řada. Navzdory tvrzením obou stran o ‚největších salvách, jaké kdy byly vypáleny‘, se zdá, že každá strana je ve své agresi spíše záměrná a omezená, jako by se snažila najít cestu ven. V případě USA: vyřadit co nejvíce vůdců v naději na rychlý ústup a ‚prohlášení vítězství‘. V případě Íránu: zasáhnout několik států Perského zálivu v naději, že ekonomické škody vyvolají paniku a tlak na USA, aby se stáhly. Někteří se domnívají, že právě proto Írán omezil své útoky na samotný Izrael a zaměřil se při úvodní salvě na jiné cíle, což je součástí pocitu ‚odlišného tónu‘ současné výměny ve srovnání s Operací True Promise 2.0 před více než rokem,“ míní analytik s tím, že to se samozřejmě může ještě změnit.
„Samozřejmě že nyní je v sázce něco jiného. Obě strany se snaží hrát o všechno – ale zároveň je realita logistiky nutí zvažovat dlouhodobé perspektivy. Jinými slovy, Trump možná tentokrát ‚chce‘ rozhodující vítězství, ale pokud Írán zdvojnásobí odpor a nebude vykazovat žádné známky slabosti, tak bude vědět, že dlouhodobá vyhlídka na vítězství je velmi malá, než USA vyčerpají své zásoby munice,“ dodává a opět připomíná, že Izrael vnímá tento útok jako poslední šanci, než bude Trump pohlcen předvolební řežbou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jak hodnotíte článek?
