V Německu potřetí zvítězila dosavadní kancléřka Angela Merkelová a němečtí sociální demokraté s ní nyní vyjednávají možnost vytvoření velké koalice. Naopak v Rakousku opět s přehledem zvítězili sociální demokraté s dosavadním kancléřem Wernerem Faymannem a nyní se rozbíhají povolební jednání s pravicovou ÖVP, aby se pokračovalo v dosavadní velké koalici.
Zdá se tedy, že v obou našich sousedních zemích budou vládnout velké koalice, které by měly zajistit kontinuitu, stabilitu a žádné velké změny. Ale zajímavé může být podívat se na výsledky minulých dní z celoevropského pohledu, tedy co to bude znamenat pro Evropskou unii. Řada komentátorů začala po velikém vítězství Angely Merkelové poukazovat na dominanci Německa v evropské agendě a na silnou pozici kancléřsky Merkelové. Jak si všímá nejnovější European Voice, Angela Merkelová je silná z toho důvodu, že kolem sebe nikoho dalšího nemá. Popularita Francoise Hollanda klesá a Francie musí řešit řadu vážných ekonomických problémů, David Cameron nemůže nijak rozhodovat ve věcech eurozóny a jeho snaha o vyhlášení referenda o vystoupení z EU ho sama o sobě značně omezuje na evropské scéně, ve Španělsku pravicový premiér Mariano Rajoy je zcela pohlcen korupčními skandály své strany a italský premiér Enrico Letta každý den bojuje o udržení své koalice, která je v ohrožení díky Silvio Berlusconimu. Co se týče evropských představitelů, ani předseda Evropské komise José Manuel Barroso, který za necelý rok skončí, ani předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, který nikdy nechtěl soupeřit o vliv s národními představiteli, nepředstavují silné hráče na evropské úrovni.
O to více se tedy bude nyní upírat pozornost na nového předsedu Evropské komise v roce 2014, kterým by mohl být německý sociální demokrat Martin Schulz, jehož podpora je i jednou z podmínek utvoření velké koalice s Angelou Merkelovou. Němečtí sociální demokraté jsou si totiž plně vědomi toho, že musí vyvažovat dosavadní směr kancléřky, která kladla důraz jen a pouze na tvrdá úsporná opatření. Nyní je potřeba i nastartování růstu, tvorba nových pracovních míst a další kroky pro užší integraci eurozóny a větší koordinaci hospodářských politik členských zemí. Důležitým spojencem pro Martina Schulze pak by měl být znovu zvolený rakouský kancléř Werner Faymann, který všechna tato opatření plně podporuje.
Ale bude to těžké. Oboje volby totiž ukázaly ještě jeden vážný trend. V Německu se značně vyhoupla euroskeptická strana Alternativa pro Německo, která z nuly získala 4,7% a těsně se nedostala do Bundestagu. Jejím hlavním programem je vystoupení Německa z eurozóny. Naopak v Rakousku přes vítězství dosavadní koalice nejvíce získala extrémně pravicová Strana svobody, která získala jednu pětinu všech hlasů a která ostře vystupuje nejen proti přistěhovalcům, ale i proti Evropské unii a další integraci. Pokud se vezme v potaz, že v následujících měsících se bude v Bruselu rozhodovat o zásadních věcech dotýkajících se národní suverenity či finančních zdrojů jako další záchranný balík pro Řecko, zavedení bankovní unie či přenesení dalších pravomocí v oblasti měnové a hospodářské politiky do Bruselu, pak tyto strany mají možnost svojí protievropskou rétorikou získat další a další hlasy.
A tyto strany nejsou jen v Německu a Rakousku. Stačí připomenout extrémistickou Progresivní stranu v Norsku, silně euroskeptickou stranu UKIP ve Velké Británii, ultranacionalistickou stranu Zlatý úsvit v Řecku či podobné protievropské strany ve Švédsku a ve Finsku. Do toho se čím dál častěji objevují návrhy některých evropských představitelů, že není možné předávat další kompetence do Bruselu a naopak by bylo dobré některé vrátit zpátky na národní úroveň. První s tímto návrhem přišel David Cameron, k němu se poté přidal nizozemský premiér Mark Rutte a naposledy se k tomu vyjádřila dokonce i kancléřka Merkelová, která v srpnu prohlásila, že je „třeba úžeji koordinovat naši konkurenceschopnost, ale ne vše musíme dělat v Bruselu… o návratu kompetencí zpět se tedy můžeme pobavit, ale až po volbách…“. Pokud se tedy skutečně začne s přesunem kompetencí zpět na národní úroveň, může být do jisté míry ohrožen celý evropský projekt.
Příští rok na jaře se konají volby do Evropského parlamentu. Vše, co zde bylo uvedeno, se vážným způsobem v těchto volbách odrazí, a to, co bylo předtím samozřejmé, již samozřejmým nebude. Sousední země se možná nemění, ale mění se celá Evropa. A to je důležité neztratit ze zřetele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
