„Jaj, ha sme v pérdeli, pane hrábě!“ I když možná zatím ne úplně. A ač obvykle nepoužívám pejorativa, v tomto případě je to jednoznačně na místě.

Vedení EU v čele s von Leyenovou se chlubí, jak se zbavilo nebezpečných dodávek levného zemního plynu z Ruska. Jejich „nebezpečnost“, alespoň podle stávajícího mediálně-politického narativu, měla údajně spočívat v možnosti Ruska vydírat Evropu hrozbou jejich zastavení, nebo aspoň zvýšení ceny. Je přitom nepopiratelným faktem, že se Ruská federace k tomuto kroku nikdy neuchýlila, a to ani v době, kdy angažmá evropských zemí ve válce na Ukrajině již bylo v plném proudu. Naopak, ruské firmy do posledního písmene plnily nasmlouvané ceny, objemy a kvalitu dodávek zemního plynu, pokud jim to ovšem dovolovaly ukrajinské úřady, kasírující paradoxně od ruského Gazpromu za jejich přepravu do Evropy tučné tranzitní poplatky.

Náhrada „zlého a nedemokratického“ ruského plynu „hodným a demokratickým“ modrým zlatem z Ázerbájdžánu, s velkou pompou nedávno vytroubená vedením EU, se ukázala jako vysoce iluzorní. Zvláště když si ázerbajdžánské vedení prakticky okamžitě po navázání užších kontaktů a jednání o dodávkách začalo klást podmínky, silně připomínající vydírání. Tři základní trasy, jimiž Baku plyn do Evropy posílá, také rozhodně nelze nazvat spolehlivými, o kvalitě dodávaného plynu s vysokým obsahem síry ani nemluvě.

Nyní se na nás, demokratický západ, snesla další morová rána. Její podstatou je omítnutí arogantní představy EU, že bude nakupovat „hodný a demokratický“ plyn z arabských zemí podle svých vlastních pravidel. Katarský ministr energetiky Saad Kaabí na energetické konferenci v Abú Dhabí sdělil dokonalou angličtinou konsternovaným účastníkům, že (nejen) Katar přestane dodávat do EU zkapalněný zemní plyn (LNG), pokud sedmadvacítka nenajde způsob, jak zmírnit, nebo ještě lépe zrušit, tzv „systém udržitelnosti“, definovaný ve „Směrnici o náležité péči podniků“ (CSDD).

Tento evropský právní předpis ukládá společnostem, podnikajícím v EU, povinnost přenést procesy „identifikace, předcházení a řešení negativních dopadů jejich činnosti na lidská práva a životní prostředí“ i na jejich dodavatelské řetězce. Samozřejmě se to týká i velkých dovozců plynu, kteří jsou CSDD zavázáni pod vysokými pokutami požadovat po svých dodavatelích, aby dodržovali pravidla, stanovená Evropskou unií. Kaabí sdělil účastníkům konference, že Katar podobné pokusy považuje za nepřípustné zasahování do jeho národní suverenity a žádné snahy vpašovat „evropské hodnoty“ do těžby a obchodu s plynem rozhodně nehodlá tolerovat. Zaobalil to sice diplomaticky, ale vzhledem k pozici Kataru na trhu s LNG mělo jeho sdělení razanci podkovy, příhodně vsunuté do bílé rukavičky.

Suma sumárum, úvodní mírně parafrázovaný citát z nepřekonatelného českého filmu „Tajemný hrad v Karpatech“ se stává v případě zásobování evropských zemí plynem silně aktuálním. Zejména poté, co se USA rozhodly etablovat jako de facto monopolní dodavatel LNG na trh EU. Jejich snahy získat v Evropě dominantní, nebo dokonce monopolní postavení nejsou jen problémem ekonomickým. Spojené státy si tímto krokem hodlají upevnit svůj již tak až nechutně vysoký vliv na evropskou energetickou bezpečnost. Otevřené využívání tohoto vlivu k dosažení vstřícnosti evropských vazalů, jinak řečeno k našemu sprostému vydírání, je už jen takovou třešničkou na dortu.

Nás tady v ČR ale může utěšovat fakt, že to bude vydírání tak říkajíc prozápadní, spojenecké, a tudíž demokratické. Díky tomu určitě s radostí poneseme vyšší náklady na svobodný a demokratický „americký“ plyn, fakt, že jako ČR budeme splácet až do roku 2068 v rámci „evropské solidarity“ úvěry, které si vzala EU u amerických a britských bank na vedení ukrajinské války, miliardové sumy na „sociální zajištění“ stovek tisíc ukrajinských „utečenců před válkou“ i náklady na „muniční iniciativu“ a nákupy amerických zbraní pro nás i pro Ukrajinu.

A až zavolá vlast, demokraticky popostrčena přáteli z Velké Británie a USA, čeští muži a české ženy se jistě jen pohrnou do české armády, aby mohli hrdinně zemřít smrtí chrabrých po boku svých ukrajinských kamarádů v boji s nedemokratickým Ruskem a jeho kriticky nebezpečným plynem. "Ha pák teperve budeme v tej pérdeli až po ušiska, pane hrábě!"

Psali jsme:

Štefec (Stačilo!): Kdo se dívá do budoucnosti a kdo žije minulostí?

Štefec (Stačilo!): Kdo to bude platit a do čích kapes půjde zisk?

Štefec (Stačilo!): Je nejvyšší čas to zarazit

Štefec (Stačilo!): Nejsme ani dezoláti ani svině. Jsme chcimíři