Snad žádný zákon nenese tolik složitostí a zbytečností a neodporuje si v samé své podstatě, jako zákon 111/2006 Sbírky Zákon o pomoci v hmotné nouzi ve znění pozdějších předpisů a další právní předpisy, zejména zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi.

Každý zákon má svůj účel a sleduje konkrétní cíl. U výše zmíněných zákonů však dochází k paradoxům, kdy potřebným není nijak pomoženo a trvale nepracující osoby naopak pobírají dávky, které jim zajistí bezpracný život.

Tentokrát se nebudu věnovat obsáhlým citacím z uvedených právních norem. Budu používat poznatky mnoha lidí z praxe. Jsem adminem webu Exekuce není byznys a adminem skupiny na Facebooku Stop soukromým exekutorům v ČR.

Chci dát dohromady skupinu občanů, kteří jsou postiženi vadnými zákony o exekucích a insolvencích. Tyto zákony totiž na jedné straně umožňují bohatnout skupince soukromých exekutorů, na straně druhé nic nedávají věřitelům a navíc zcela likvidují ekonomický život dlužníků.Jako admin těchto médií jsem nasbíral řadu životních zkušeností našich občanů v této zemi – České republice a sám mám bohaté zkušenosti, které to potvrzují. Mám velký objem materiálů, který svědčí o tom, že český stát systematicky vydírá větší část české populace a to jak dětí, studenty, pracující, podnikatele, tak i starobní a invalidní důchodce. Je to systém umělých dluhů na základě přemrštěných úroků, které by v jiných zemích řešili už jako trestný čin lichvy. A dále neúměrné poplatky a hlavně automatické rozsudky bez přítomnosti žalovaného a na základě i podvodných důkazů. Nikdo to neřeší. Zmiňuji to jen já, několik dalších podobných skupin a Člověk v tísni a jeho zástupce, pan Daniel Hůle. Politiky toto nezajímá. Proč, je jasné.

Ovšem dnes se chci věnovat zákonům o hmotné nouzi.