Libercem, nebo alespoň rodiči budoucích prvňáčků, nyní otřásá spor o řešení přihlašováni dětí na základní školy. To je problém téměř každoročně. Tento rok se ale radnice ústy Ivana Langra nechala slyšet, že „podezřelé“ adresy dětí mají ředitelé hlásit na „sociálku“, že jde o podvod.

Rodiče dětí, kteří nechtějí, aby jejich dítě muselo chodit do školy, kterou jim přidělila vyhláška a přihlásí je k trvalému pobytu na jinou adresu než sebe, nejsou ti, kdo se dopouštějí něčeho nemravného.

K takovému obcházení pravidel, je nutí sami politici, kteří se pokoušejí řídit a organizovat čím dál více naše životy. Stejně jako ti před nimi nutili lidi, kteří nechtěli, či nemuseli pracovat obstarat si „razítko do občanky“.

V dobách totalitních, ať již za protektorátu, nebo v komunistickém režimu, měla adresa trvalého pobytu pro vykonavatele moci nezastupitelnou hodnotu. Občan se na ní musel zdržovat a musel na ní být k zastižení kdykoliv si státní moc umanula. Po vymanutí se z okovů těchto režimů, byl trvalý pobyt jen reliktem tu a tam komplikující převod auta, výměnu řidičáku apod.

S postupem času ale i noví politici okusili chuť regulací a trvalý pobyt se zase stává vhodným klackem. Od fikce doručení, až právě pro přidělování dětí do škol.
Prostě se nad mapou města sejde komise, různobarevnými pastelkami nakreslí podle počtu trvalých pobytů občanů, u nichž vědí, že mají předškolní dítě hranice „spádových oblastí“ a je naplánováno.