Ať už je věcná podstata připravovaného obvinění a pozadí celé kauzy jakékoliv, jedno je jisté, tuto událost neradno ponechávat bez povšimnutí při úvahách, co bude po 21. říjnu.

Kauza přichází v době, kdy se navzdory všem turbulencím zdá česká politická mapa víceméně jasně narýsována. Stále více se letošní sněmovní volby mají stát arénou, v níž se sváří dva nezkrotně protikladné živly, a to aspirant na volební vítězství Andrej Babiš na jedné straně s táborem svých zarytých odpůrců na straně druhé. Tato polarizace „Babiš vs. AntiBabiš“ je zároveň pozoruhodná svou asymetričností. Andrej Babiš je neotřesitelným lídrem hnutí ANO, která založil, které vlastní a které řídí jako faktickou politickou divizi svého holdingu, který byl sice formálně nucen kvůli tzv. lex Babiš vložit do svěřeneckého fondu, avšak kterému i nadále vládne stejně pevnou rukou jako dosud. Volební vítězství hnutí ANO je volebním vítězstvím Andreje Babiše, bez kterého si ho nelze ani myslet.

Protistrana to má horší: tvoří jí víceméně nesourodá směsice ideově heterogenního spektra tradičních stran, které mají vůči příslušným skupinám potenciálně antibabišovsky naladěných voličů svůj potenciál, ať už historicky vzniklý – navrátivší se zbloudilci (to se týká především ČSSD a ODS) a nebo nově vytvořený skrze svou vnitřní obrodu a snahu ukázat novou tvář (to se týká hlavně KDU-ČSL), avšak je navýsost složité určit, která z nich by zrovna mohla být nejvýznamnějším beneficientem antibabišovsky naladěných hlasů. Správná odpověď navíc zní, že žádná, poněvadž na pozadí stojí ještě složitější věc, a tou motivace mnoha takto naladěných voličů volit principiální alternativu nejen vůči Andreji Babišovi, ale i vůči všem zavedeným stranám dohromady. Tragédií těchto voličů však je, že taková jednoznačná a jasně viditelná alternativa tu neexistuje. Nejblíže k ní má co do mediální a marketingové síly hnutí STAN, zejména pak díky publicitě kolem nezdařené koalice s lidovci a taktéž nově díky zaangažování miliardáře Dalibora Dědka. Nejen vzhledem k výchozím preferencím hluboko pod 5% hranicí, ale i s ohledem na kontroverze, symbolizované Dědkovým přeřeknutím se na tiskové konferenci, kde si spletl hnutí STAN s hnutím ANO, je taková ambice družiny Gazdíka a Farského zatím spíše zbožné přání než realita. Navíc na záda jim dýchají další pod vstupním prahem krčící se alternativy. A že je jich hezká řádka: Piráti, Zelení, Realisté Petra Robejška, Svobodní, Úsvit, obnovená ODA Pavla Sehnala a další.