Součástí snahy na snížení nákladů jsou i pracovní síly. Jsou dobře známy případy, kdy zaměstnavatel navrhuje, obvykle prostřednictví odborové organizace, alternativu – propuštění části zaměstnanců nebo dočasné zkrácení pracovní doby doprovázené snížením mezd. Solidarita zaměstnanců vede k přijetí té druhé verze. Nejvíce to postihuje dělnické a nižší úřednické kategorie. V zemích západní Evropy lze toto nepopulární opatření ve většině případů přežít, protože příjmy jsou v průměru výrazně vyšší než průměr v České republice. U nás snížení platů o 30 až 40% znamená odsouzení většiny lidí do kategorie bezdomovců.

Princip „Kurzarbeitu“, tedy nabídka státu dokrýt část snížené mzdy na 70% při zkrácení pracovní doby zaměstnanců a umožnit tak podnikateli přežít až do lepších časů a přitom nezvyšovat nezaměstnanost propouštěním pracovních sil, je vítaným řešením.

Zachová se zaměstnanost, neztrácí se odbornost, zachovává se sociální smír, státem vydané prostředky by neměly překročit dávky v nezaměstnanosti, které by případně musely být vypláceny.