Politolog Vladimír Prorok se na kanálu KOLEKTIF věnuje analýze globálního chaosu a hledání možných řešení. „Svět, ve kterém žijeme, je svět v chaosu, který se dynamicky vyvíjí. V tomto chaosu je obtížné se vyznat, a to nejen pro řadového občana, ale i pro vědce, jelikož i ve vědě existují různé školy a odlišné názory na povahu reality. Racionální chování v tomto prostředí předpokládá znalost situace a aktérů, kteří v globální hře působí,“ uvádí Prorok.
Finanční oligarchie a transnacionální korporace kontrolují společnost, vytvářejí spotřebu a generují zisk. Národní státy jsou subjektem, o jehož roli se diskutuje. „Řadový občan je aktér, který často neví, co je podstatné, a se kterým se manipuluje, např. pomocí PR,“ upozorňuje politolog. Rozdíl mezi PR a propagandou přitom podle něj je minimální.
Zájem voliče zůstává v globální spleti událostí často v pozadí. Diskutuje se o tom, zda má být rozhodování svěřeno občanovi, který má v řadě případů zdravý selský rozum, i když to neplatí vždy. Naopak vědci by měli mít schopnost se v chaosu vyznat. Jednou z variant řešení proto je předat rozhodování vědcům.
„Problémem je, že i ve vědě existují různé školy a názory, a proto se neshodují. Existují skupiny vědců, kteří mají rozdílný názor na povahu reality. Každý z nich je přesvědčen, že jeho vidění je to pravé. Ne vždy je ochoten diskutovat s jinými. Řadový občan jen kouká, že vědci se hádají a nejsou schopni se na ničem shodnout,“ řekl Prorok.
Objevují se také koncepce typu „osvícený monarcha“, jenž by byl jmenován na doživotí, a nemusel by proto sledovat krátkodobé zájmy, nebo stratég, kterému by byla svěřena diktatura na dobu určitou k řešení konkrétního problému. Tyto autority by překonávaly horizont krátkodobého rozhodování. Elitářství je klíčovým principem v rámci konzervativní ideologie.
Vzhledem k tomu, že se názory na povahu globálních problémů liší, existuje celá škála možných řešení. Klíčové problémy, které vyžadují řešení, zahrnují klimatickou změnu, konflikt na Ukrajině, otázku LGBT, míru rovnosti či nerovnosti a globalizaci.
Existují různé ekonomicko-politické modely moci. Jedním z nich je tzv. Washingtonský konsensus, který počítá s postoupením rozhodování finanční oligarchii a nadnárodním korporacím a vyřazení národních států. „Jinou možnou variantou je Velký reset, který počítá se zastavením nebo usměrněním technologického rozvoje, jak to realizuje Evropská unie, s cílem stabilizovat systém z hlediska počtu lidí a úrovně spotřeby,“ vysvětluje politolog.
Kde najít osvíceného monarchu
Hovořil také o modelech uspořádání mezinárodního systému. Unipolární model předpokládá řešení problémů pod vedením jednoho hegemona, který ví, co je podstatou problému a jak ho řešit. Multipolarita sází na smíření se s existencí více hráčů, kteří mají vlastní názor, s rizikem, že by to mohlo skončit velkým konfliktem a jadernou válkou.
Jste spokojeni s výsledky voleb?Anketa
Prorok vyjmenovává také modely rozdělení rozhodovací moci. Jedním z nich je předání rozhodování autoritě, například osvícenému monarchovi, který není omezen volebními obdobími, nebo stratégovi určenému na řešení krize. „Kdyby vládl osvícený monarcha, tak není co řešit. Problém je, kde sehnat osvíceného monarchu,“ míní Prorok.
Jinou variantou podle něj je předat rozhodování vědcům. Tento model je založen na odborném poznání podstaty problémů. „Vnímají vědci skutečně podstatu problémů? Oni se taky neshodují,“ upozornil politolog.
Další model počítá se zapojením občanů, např. v referendech. „Zdravý selský rozum může být v řadě případů lepší než názor vědců, ale neplatí to absolutně,“ vysvětluje Prorok. Použití digitálních nástrojů umožní občanům vyjadřovat se k zásadním věcem operativně, což by vedlo ke změně byrokracie v nástroj lidu. „Řada občanů se však nemusí v problematice zorientovat. Na druhé straně by je to učilo, že je potřeba věci studovat hlouběji a nesvěřovat to jen někomu, ne delegovat, ale angažovat se. To by společnost nesporně někam posunulo. Ale lidé by se to museli naučit,“ podotkl politolog.
Zklamání z neúspěchu však podle něj může vést k rezignování na demokracii, v naději, že nějaký vůdce vše vyřeší. Výsledkem jsou autoritativní, fašistické nebo komunistické režimy.
Další možností je setrvávání na tradicích, tedy používání ideologií nebo tradic, které vznikly v určitém období, jako nástrojů pro řešení dnešních problémů. Cestou je také hledání konsenzu a sebereflexe. Některé společnosti, např. v severských zemích, byly historicky schopné najít řešení, které odpovídalo většinovému zájmu, na základě tlaku zdola a kooperace.
Najde lidstvo řešení v konsensu, nebo v likvidaci protivníků?
Dále Prorok upozorňuje, že kritika systému přispívá k vysvětlení podstaty problémů a k navrhování možných řešení, namísto nečinného čekání na kolaps systému.
„Mladší generace si začíná uvědomovat, že je potřeba žít, a ne spotřebovávat, což by mohlo vést k formování nového společenského ideálu, který by se odklonil od konzumace směrem k seberealizaci, k sebenaplnění a k vývoji,“ domnívá se politolog.
A poznamenává, že pro racionální chování je klíčové znát nepřítele i sám sebe. „Sebereflexe, tedy pochopení vlastních limitů, však není přirozenou lidskou vlastností. Navíc, řešení problémů je komplikováno tím, že lidé, vědci i občané, často zůstávají pouze na úrovni jevů, na povrchu, místo aby pronikli do podstaty problémů. Nedostatek shody ohledně optimálního řešení navíc vede k tomu, že ti, kteří kontrolují moc, prosazují takové vzdělávání a narativy, které jim umožňují politickou moc držet,“ varuje Prorok.
V kontextu ideologií, jako jsou konzervatismus, liberalismus, socialismus atd., je tragédie často v tom, že stoupenci jednotlivých ideologií považují své hodnoty za univerzální a snaží se je prosadit proti všem ostatním, někdy i silovým řešením. „Vývoj jde přes konflikty, a otázkou je, zda se budou řešit hledáním konsenzu, nebo likvidací protivníků,“ podotýká politolog.
Řešení v chaosu je jako navigování lodi v bouři. Můžete se spolehnout na jednoho zkušeného kapitána (monarcha/stratég) nebo na odborné mapy (vědci) nebo se snažit, aby každý cestující měl hlas (referendum). Nejdůležitější ale je, že všichni, kdo se chtějí rozhodovat, musí být ochotni vidět víc než jen stíny na stěně jeskyně, a musí chápat, že to, co se jeví jako realita, nemusí být skutečnou podstatu problému.
Doc. PhDr. Vladimír Prorok, CSc. absolvoval FF KSU. Od 90. let přednášel na českých i zahraničních veřejných i soukromých vysokých školách. Jeho profesionální zájem je zaměřen na dějiny politického myšlení, analýzy politiky a řešení konfliktů. Metodologicky vychází z teorie systémů a z teorie chaosu. Je autorem řady monografií a odborných statí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s názorem, že řešení je třeba hledat v konsenzu, ne v likvidaci protivníků?
autor: Naďa Borská
