Od vzniku vlády do konce dubna se ministr financí zúčastnil jen třetiny interpelací (v absolutních číslech jen deseti z celkových jednatřiceti). Představte si, že byste se stejnou frekvencí chodili do práce. Za pár dnů by vás vyhodili.

Andrej Babiš ale své kritiky odráží univerzální větou: „Makám, neflákám se!“ Argumentuje, že jeho ministerstvo vede v počtu předložených zákonů. Sněmovna jich prý schválila čtyřicet a dalších devatenáct na schválení čeká. „V interpelacích jsem poslední, ale v zákonech první,“ chlubil se ministr financí.

Je ale počet nových zákonů skutečně měřítkem úspěchu? Má být na co pyšný? Podle stejné logiky by přece na svou legislativní píli měli být pyšní i komunisté, kteří po puči v únoru 1948 totálně překopali české zákony. Spoustu těch demokratických zrušili a nahradili je záplavou těch totalitních. Makali, neflákali se.

Systém, který tu Andrej Babiš pomáhá za asistence premiéra Sobotky vytvářet, začíná být přebujelý a neprůhledný. Nové a nové zákony nám navíc pomalu ořezávají svobodu, jako kdyby to byla tužka. Když tužku strčíte do ořezávátka a pilně točíte, za pár minut z ní nezůstane nic. Možná můžete mít i radost, jak vám jde ořezávání od ruky. Problém je jen v tom, že po pár minutách téhle práce nemáte čím psát.