Tuhle jsem ve sněmovně provedla malý experiment. Ptala jsem se nahodile kolegů a kolegyň, jestli se narodili nebo žijí v tradiční rodině.
Nejdřív dotaz - co je tradiční rodina? Aha, tak rozumíme jí - táta, máma, děti. Fajn, definici máme. A pak se děly věci.
"Máma mne vychovávala sama"
"Až mýho druhýho tátu považuju za opravdovýho tátu, ne toho biologickýho"
"Jsem rozvedená"
"Adoptovali jsme s ženou ke svým dětem ještě jedno dítě"
"Babičku děda hrozně mlátil, utekla od něj s mámou, když byla malá"
"Pocházím z tradiční rodiny a žiju v tradiční rodině"
Poměr citací zhruba odpovídá realitě dotázaných poslanců.
5:1
Není to reprezentativní průzkum, je to drobná sonda do našich reálných životů a domácností.
Je dobře, že se vztahujeme k ideálu, cítíme, že pro stabilitu dětí i rodičů je dobré, když je v rodině táta, máma, děti, případně babičky a dědečkové. Víme to. Ale realita je často úplně jinde.
Rodina je místo, kde se její členové cítí bezpečně, přijímaní, místo, kam patří. Rodina je táta, máma a děti. Rodina je i máma, která je na děti sama, táta, který má děti ve střídavce a žije s nimi babička. Rodina má tisíc podob a všechny si zaslouží svoji pozornost. Neznáme jejich příběhy a nemůžeme si dovolit je soudit.
Proč to píšu...
V minulých dnech byl Mezinárodní den rodiny, tradičně při té příležitosti děláme konferenci s Unie center pro rodinu a komunitu a moc si vážím jejich práce a letos i jejich ocenění. Možná to způsobily moje osobní zkušenosti s tradiční, rozpadající se i patchworkovou rodinou, nevím. Co ale vím, že život je barevný a v politice to musíme mít schopnost a empatii to reflektovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je stabilní rodina základ stability i pro jedince?
autor: PV
