Mohli bychom je eufemisticky nazvat nedorozuměním. Konkrétněji jde o jistou snahu, jak nakupující u pokladny „obelhat“, takřka vždy konat v jejich neprospěch. Strategie jsou různé, sám mám s nimi zkušenosti. Když jsem se ptal známých, zda podobné praktiky zažili, většina z nich mi potvrdila, že ano.

Českým fenoménem jsou stále více především slevové akce. Nedivme se. Fialova raketová inflace, zvyšování daní či okrádání seniorů prostřednictvím škrcení valorizací důchodů mnohé nutí prohlížet akční letáky častěji. Ale pozor, když už najdete váš výrobek za rozumnější cenu, ještě nemusíte mít vyhráno.

Mezi nejčastější prohřešky obchodníků patří nesoulad mezi deklarovanou cenou v letáku či regálu s cenou u pokladny. Zkrátka na účtence nakonec najdete výrobek za původní hodnotu. Před několika dny mi kamarád popisoval zážitek z nejmenovaného řetězce, začínajícího písmenem „K“, kde narazil na jemné tvarůžky v akci – místo původních 52 korun stály o třináct korun méně. U pokladny ale slevu nezaznamenali. Dostal radu, ať zaplatí vyšší cenu, a celou záležitost následně vyřeší na informacích. To pochopitelně odmítl a při vracení zboží do regálu oslovil s tímto problémem poblíž stojícího zaměstnance. Ten mu potvrdil, že chyba je v systému a on s tím nic neudělá.

U řetězce na čtyři písmena, patřící stejnému majiteli, pak ráno kupoval den starý chléb, místo 40 korun stál korun patnáct. U kasy mu následně účtovali šest kusů, přestože na oranžovém štítku na igelitovém obalu byla cena jasně deklarována. Jenže drobným písmem se tam podivuhodně objevilo „6 ks“.

Podobných takových příhod se kolem mě děje nezvykle mnoho. Nechci spekulovat, zda se jedná o určitou strategii, nebo jen o selhání zaměstnanců. Nakonec, co by z toho měli. Jejich těžké práce v náročných podmínkách si velmi vážím. Také proto, že za západní hranicí za identickou činnost u stejné firmy jejich kolegové berou o desítky procent více.

Konkrétně třeba v Třinci řetězec na čtyři písmena nabízí nástupní plat prodavačky či prodavače 31 tisíc korun hrubého (pracovní týden 35 hodin), to odpovídá zhruba 210 korunám na hodinu. V německém Karlsruhe hodinová nástupní sazba činí minimálně 15 eur na hodinu (370 korun). Nicméně nezoufejme, Petr Fiala „slíbil“, že za další čtyři roky dá vše do richtiku a na Západ konečně budeme patřit.

Další aktuální fintou je stále častější prodej ovoce či zeleniny na kusy, nikoli na váhu. Jako milovník ananasu jsem se před několika dny nechal zlákat „akcí“, kdy u vystavených plodů zářivá cedule hlásala slevu dvacet korun na finálních 29,90 koruny. „Smrtelník si ale nevšimne, že tato cena je zcela netradičně nikoli za celý kus, ale za kilogram, takže nakonec mě ananas stál korun šedesát. Už jen čekám, že na váhu se začnou prodávat i avokáda, květák nebo kedlubny,“ smutně konstatuje Petr Lachnit.

Tímto textem si nechci stěžovat, ale čtenáře varovat, aby si dávali pozor a neváhali se dožadovat svých práv. Vím, že je to občas nepříjemné, ale na řetězce, které bohužel považují Českou republiku za bonanzu svého podnikání, se tak zkrátka musí. Primárně za zmíněné praktiky nesou vinu obchodní společnosti a jejich management.

Psali jsme:

Lachnit (ANO): Jak by asi kacíř Masaryk slavil státní svátky?

Lachnit (ANO): Kdo se chřestu bojí, nesmí do lesa

Lachnit (ANO): Tajemství lásky je větší než tajemství smrti

Lachnit (ANO): Pozor na klišé. Manipulují i vaším míněním