Už jste si někdy řekli, že svět se v kravskou prdel obrací a zcela pozbyl zdravý rozum? No, já jo. Ausgerechnet poslední dobou mi takové myšlenky šmrdlají v hlavě často.

Vždycky jsem si myslela, že být ženou je skvělá věc. Máme intuici, sílu, empatii, slzy a laní oči, umíme multitasking jako nikdo jiný, a navíc dokážeme přežít i týden, plný hormonálních výkyvů, bez toho, abychom někoho zavraždily (v menopauze se týdny plynule mění na roky a nože před námi nikdo z kuchyně neschovává). A ačkoliv jsem půl pracovního života strávila skoro v čistě pánském klubu, v uniformě a se zbraní za pasem, nikdy, opravdu nikdy jsem se necítila muži diskriminovaná. Proč? Protože jsem věřila, že máme stejné příležitosti, a pokud ne, můžeme za to bojovat.