Kdo vlastně byl Ludvík Svoboda, nejmladším generacím již dnes téměř neznámý, anebo vnímaný pouze prizmatem značně pokřiveného a zpolitizovaného historického výkladu – a co všechno tento výjimečný muž pro náš stát vykonal?

Legionář

Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v obci Hroznatín na Vysočině. Po vystudování zemědělské školy a krátké pracovní praxi ve vinařství v Rakousku, byl odveden na ruskou frontu první světové války, kde v září roku 1915 přešel do ruského zajetí a poté se přihlásil do vznikajících československých legií. Byl tedy legionářem, jedním z těch, kteří mají zásadní zásluhu už o samotný vznik suverénního a samostatného československého státu. Byl také přímým účastníkem nejslavnějších legionářských bitev - u Zborova a u Bachmače - a zúčastnil se taktéž bojů o transsibiřskoou magistrálu. První světovou válku končil v hodnosti kapitána.

První republika a odchod do odboje

Po válce, ve svobodném Československu, se nejprve ujal rodinného hospodářství. V roce 1921 se zúčastnil mobilizace, která následovala jako reakce na pokus sesazeného habsburského císaře Karla získat moc v Maďarsku. Poté již zůstal v československé armádě jako profesionální důstojník. Několik let sloužil například na Podkarpatské Rusi, potom přednášel na Vojenské akademii v Hranicích. V roce 1934 byl už povýšen na podplukovníka.

Po mnichovské zradě Československa ze strany západních spojenců armádu opustil a jeho dům v Kroměříži se stal útočištěm českých uprchlíků vyhnaných z pohraničních oblastí zabraných Německem předky dnešních pohlavárů sudetoněmeckého landsmanschaftu, kteří v současnosti podnikají „spanilé“ jízdy do našeho pohraničí a někteří starostové, i vrcholní celostátní politici, jim přitom poklonkují.