Podal jsem k němu několik pozměňovacích návrhů, jejichž společným jmenovatelem byla snaha přesunout – zejména v době dnešní pandemické, ekonomické a sociální krize naprosto zbytné a zbytečné – výdaje směřované do zahraničí, dotace soukromým podnikatelským subjektům a politickým vlivovým tzv. neziskovým organizacím do těch oblastí a odvětví, které si veřejnou podporu skutečně zaslouží.

Rozvracení cizích režimů

Z politického i symbolického hlediska považuji za nejdůležitější z nich návrh na přesun finančních prostředků vyčleněných na ministerstvu zahraničních věcí na tzv. transformační spolupráci. To jsou prostředky určené na financování neziskových organizací, které se soustředí
na ovlivňování (až podvracení) politické situace a podoby politických režimů ve vybraných zahraničních zemích za peníze českých daňových poplatníků (respektive za peníze, které si k tomuto účelu český stát půjčuje v zahraničí). Aktuálně například v Bělorusku, předtím na Ukrajině – ale i jinde.

Tuto činnost, která nepřípustným způsobem silně zasahuje
do vnitropolitických poměrů cizích států, provádějí předem vybrané, s vedením ministerstva spřátelené a prověřené politické neziskové organizace.

Jde tedy o činnost, která je v rozporu nejen s demokratickými principy,
ale také se základním pravidlem mezinárodní politiky a mezinárodních vztahů – se zásadou nevměšování se do vnitřních věcí cizího státu.