Toto dokládá statistikami astronomických nárůstů zisků bank. Jenže když vyrazím mezi lidi, na trh, mezi malé podnikatele, vidím něco úplně jiného. Vidím lidi, pro které je i 20 kč za atrakci pro dítě příliš mnoho, pro které dopřát si 2 deci vína za 30 Kč je luxus. Na mělnickém vinobraní bylo určitě přes deset tisíc návštěvníků, ale dosažené obchodní obraty dokládali nejlépe stánkaři, kteří v půlce slavností balili krámy a jeli pryč. Takže jak je to s tou krizí? Začínám si vážně myslet, že krize je zde jen pro ty chudé, protože ti bohatí na ní ještě více bohatnou a spíše bych tedy řekl, že krizi chápou jako účinný nástroj dalšího přerozdělování majetků od těch chudých k těm bohatým. Už nejméně 4 roky posloucháme z našich objektivních, nestranných a radou pro čt účinně kontrolovaných médií jak jsme na tom čím dál lépe. Asi žiju v jiné zemi, protože pokud zůstanu u té naivní skupiny občanů, kteří stále věří tomu, že je správné se živit prací, tak ať se rozhlížím kolem sebe jak chci, vidím jenom spoustu zadlužených, vystrašených a horko těžko přežívajících lidí. Krize je totiž především STRACH. Strach z nenadálých výdajů, ze ztráty zaměstnání, z nenadálých exekucí,z nemoci, strach, který vyvolává oprávněnou potřebu a nutnost našetřit si nějakou rezervu aby bylo možno přežít alespoň pár měsíců, když se věci pokazí. Proto vklady v bankách rostou a banky vydělávají. Jenže to není signál, že krize pominula, to je signál, že nabývá na síle, že se do nás zakusuje stále hlouběji. Znamená to, že lidé stahují finanční prostředky z trhu a ukládají je neproduktivně do bank, právě ze strachu z toho co přijde a co ještě může přijít. Jenže! Pokud se lidé budou bát utrácet, firmy nebudou prodávat, když nebudou prodávat, nebudou vyrábět, když nebudou vyrábět, tak nemohou zaměstnávat a dostáváme se do kolotoče nezaměstnanosti a chudoby. A je tu krize jako z učebnice. Když k tomu připočteme Kalouskovy zběsilé škrty, Drábkovy šílené zákony o zaměstnávání, registrační kasy a další „prorůstová opatření vlády“ (ta jsou zde asi proto, aby rostla administrativa a počty úředníků), dostáváme opravdu ďábelský koktejl, ve kterém se drobný živnostník snadno ztratí.