Klaus a další „reformátoři“ nám říkali, že stačí pár reforem a doženeme Německo, Rakousko a bůhvíkoho ještě. Chvilka utahování opasků a budeme mít v republice ráj na zemi.

Kam jsme se dopracovali po více než čtvrtstoletí? K tomu, že nám politici a ti, co jim věří, vykládají o tom, jak našemu rozkvětu stále brání „dědictví komunismu“. Bohužel jsem ještě neslyšel politika, který by řekl, jak dlouho bude „komunismus“ ještě naše hospodářství a životní úroveň negativně ovlivňovat. Občas se mi v mysli zjevuje pesimistická vize, jak v roce 2500 premiér Václav Klaus XXIV. vystupuje s prohlášením, že musíme spustit další kolo utahování opasků, abychom se vyrovnali s „komunismem“, protože 500 let je přece málo na vyrovnání se se 40 lety „komunismu“.

Ale od pesimistických vizí zpět k dnešku. Hořkou ironií je, že v jedné věci jsme Německo a Rakousko dohnali a možná i předehnali. Jde o ceny. Naše ceny jsou tak vysoké, že mnozí obyvatelé pohraničí jezdí nakupovat zboží za levnější ceny do germánských zemí.

To samo o sobě nic neznamená. Ale když vedle cen srovnáme i mzdy, může nám být maximálně do breku. Hrubá i průměrná mzda v Německu je cca 3 – 4x vyšší než v ČR. Při stejných či nižších cenách! Co se týče Rakouska, je průměrná mzda vyšší asi „jen“ 2 – 2,5x. V minimální mzdě už nás předehnaly (podle některých statistik – roli hraje kurz) země jako Slovensko, Polsko, Estonsko, Chorvatsko, Maďarsko a Turecko.

Příčin je hned několik. Předně je nutno říci, že „geniální“ ekonomické reformy a privatizace kýžený růst životní úrovně nepřinesly. Ano, mnohé zboží je v poměru ke mzdám levnější než za minulého režimu, nicméně to neplatí o tak základních potřebách jako jsou bydlení a energie, které tvoří značnou část rodinných rozpočtů, především u rodin s nižšími příjmy. A máme levnější alkohol než ve většině západoevropských zemí, ale to je ovlivněno politikou spotřebních daní.