Náš důchodový systém je průběžný, což je systém bezpečný. Ti, co pracují, platí důchody současným důchodcům, a až budou v důchodu, budou jim platit důchod jejich děti a vnuci. Jiný systém je rizikový, protože nikdo není schopen zajistit 20 letému člověku to, co bude, až půjde do důchodu. Jako lidé v roce 1910 nevěděli, že je čekají dvě světové války a pak totalitní režim, tak i my dnes nevím, co bude za 10, natož za 50 let.

Pokud někdo dvacetiletému člověku slibuje, že když bude 50 let spořit, poskytne mu důchod, je v roli obchodníka s deštěm. Jistě hodně lidí rádo přijme cizí peníze s líbivým tvrzením, že je za 50 let zhodnocené vrátí. Zaplatí si na to reklamu v médiích s řadou odborníků i populárních herců, ale přitom ví, že vyplácení peněz za 50 let už on řešit nebude, takže může slíbit vše.

Aby se udržel průběžný systém, jsou možné úpravy, včetně věku odchodu do důchodu. Ovšem  to vyžaduje důvěru občanů, že taková změna je správná. Politické rozhodování v demokratickém státě bez důvěry lidí, je dlouhodobě neudržitelné. A má-li člověk dát někomu důvěru, ptá se, zda je rozhodnutí ekonomicky nutné a zda bude dobře technicky zpracováno.