V postkatastrofických sci-fi filmech se po pustých ulicích povalují vraky aut. Se znalostí věcí a s jistou mírou velkorysého přehánění a značně rozvolněné básnické licence se může podobný obrázek vynořit před vnitřním zrakem při úvahách nad vlivem zelené ideologie na automobilový průmysl a ekonomickou situaci Evropy.

Nemá cenu psát to tom, že údajně bezemisní elektrická auta mají za sebou širokou a dlouhou uhlíkovou stopu, hlavně při výrobě, a že vozy se spalovacími motory v soutěži o nižší emise při palivovém mixu výroby elektřiny v Evropě předstihnou až ve chvíli, kdy se jejich baterie blíží k zenitu životnosti. Dnes už nikoho nepřekvapí informace, že automobilky omezují výrobu elektrických aut, protože po nich klesá poptávka, dosud nesmyslně štědře dotovaná státy jako Německo.

Dost již bylo napsáno o tom, jak nedostatečná je síť pro nabíjení všech EV, které by podle ideologů měly jezdit po evropských silnicích, a jak astronomické náklady bude nutné vynaložit, aby elektrická vozidla nezůstala stát bez šťávy. Propagandě se už dávno podařilo nacpat do všech hlav, že doprava, hlavně ta osobní, ničí emisemi životní prostředí úplně nejvíc, přestože pravda je úplně jinde a podíl osobních aut na globálních emisích je zanedbatelný.