Už kvůli tomu, že vrcholná politická reprezentace Evropské unie nepřichází s nějakým řešením či účinnými opatřeními, které by mohly nekonečnou vlnu běženců z Afriky či Asie zastavit. Problém spočívá také v tom, že jedna strana veřejného sporu, jež je občas vymezována pojmem „sluníčkáři“, označuje jiné názory automaticky za xenofobní či rasistické. Tímto způsobem reálně rozumnou debatu nad problémem velice devalvuje a uráží tak mnoho občanů, kteří problém neberou na lehkou váhu a mají oprávněný strach o budoucnost naší společnosti. Téma tak ponechávají o to více opravdovým extrémistům a hochštaplerům. Jejich negativní přístup ke svobodné diskuzi je proto potřeba odmítnout. Jako hlavní problém označují zastánci běženců údajnou šířící se xenofobii mezi českými občany. Problém v proudu nelegální imigrace v neustále se navyšujících počtech, je netrápí. Prý budou imigranti přínosem do naší kultury. Jakým přínosem ale pro naši kulturu mohou být, ukázaly už i zkušenosti s generacemi imigrantů ve Francii, Británii či Švédsku. Od snahy primárně využít štědrý sociální systém evropských zemí, snahu měnit zvyky a hodnoty ke svému obrazu po reálné bezpečnostní riziko a hrozby. Dalším zvláštním argumentem bývá, že jsme přece v minulosti z východního bloku také mnohdy emigrovali a mohli jsme být rádi, že nás západní země přijaly. Tudíž je náš momentálně odmítavý postoj prý sobecký. Takové srovnání je skutečně úsměvné a zjevně účelové. Jednak naši občané emigrovali v podstatě do stejného historicko-kulturního prostoru, kde se snažili být přínosem společnosti. Zadruhé masové měřítko i v časovém horizontu je neskutečně nesrovnatelné. Faktem je, že proud imigrantů nebude mít konec, dokud nepřistoupíme v rámci pudu sebezáchovy k razantním opatřením. Současné debaty o tom, kolik která země přijme uprchlíků, spíše povzbuzují nekalý převaděčský byznys k další činnosti.

Vzhledem k vážnosti situace není uzavření hranic pro imigranty, zásadní a aktivní trestní postih převaděčského byznysu či zrychlená azylová řízení ničím xenofobním, ale naopak, odpovědnou politikou v zájmu budoucnosti vlastních států. Všechny státy by si měly naopak uvědomit, že dodávání zbraní a střeliva do zemí původu, odkud imigranti pocházejí, jenom tuto situaci eskaluje.