Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, Ministerstvo vnitra pro dnešní jednání připravilo podkladový materiál, kde je spousta důležitých informací pro vaši orientaci. Jsou tam některá čísla, která provází migrační politiku a mnohé tady řekl pan premiér. Dovolte mi tedy jenom pár poznámek a hlavně abych vás informoval o zasedání ministrů vnitra v rámci Evropské unie, které zasedalo v Lucemburku.

Chtěl bych tady připomenout, že to byla vláda Bohuslava Sobotky, která jako první svým usnesením reagovala na kvóty. Bylo to v době, kdy se o kvótách mluvilo v kuloárech v Bruselu, mluvilo se o nich velmi opatrně. Já jsem tehdy zmiňoval, že variantou pro zavedení kvót v České republice je i referendum. Už tehdy česká vláda reagovala a naši evropští partneři věděli od nás ještě v době, než formulovali svoji pozici, tedy k takzvaným povinným kvótám, že pozice české vlády je v této věci zamítavá. My jsme kontinuální. My té Evropě říkáme stále stejný vzkaz. Já když jsem byl na zasedání ministrů vnitra v Lucemburku, tak ten vzkaz od nás byl jednoduchý. My jsme připraveni pomáhat, my jsme solidární, na našem území přijímáme uprchlíky. Za loňský rok o mezinárodní ochranu požádalo přes 1 200 osob, 370 mezinárodní ochranu dostalo. Prošli standardní evropskou procedurou, evropskou legislativou a byl jim udělen pobytový azyl. My nejsme uzavřenou zemí.

Na druhou stranu jsme jasně deklarovali, že bychom byli rádi, aby ten vzkaz byl vícesměrný. První jednoznačný vzkaz veřejnosti v členských zemích: otázka migrace je i otázkou vnitřní bezpečnosti. To je otázka, kterou bereme velmi vážně, nechceme ji a nebudeme podceňovat. Druhý je vzkaz zločincům. My jsme v současné době v regulérním střetu, v regulérní válce s mafií, která sem pašuje lidi, pašuje za úplatu a my čelíme důsledkům činnosti těchto kriminálních živlů. To je druhý vzkaz. Ten vzkaz pro ně je jednoduchý. Budeme potápět vaše lodě, budeme hledat peníze, které z toho máte a máte je uloženy v evropských bankách, budeme je zabavovat, a prostě a jednoduše vám nedáme pokoj. To, co děláte, neschvalujeme, to, co děláte, budeme trestat. To je druhý vzkaz. Třetí vzkaz musí Evropa jasně vyslat migrantům, kteří přicházejí na evropský kontinent bez toho, aby měli šanci získat azyl. Šedesát procent stávajících migrantů jsou ti, kteří nemají podle evropského práva nárok na získání azylu. Jim musíme jasně vzkázat, že nemají šanci se v té Evropě udržet, že je budeme vracet. Má to několik doprovodných otázek, a to je změna legislativy Evropské unie. I o tom jsme debatovali, i tam chceme případné změny. Není možné, aby se nám opravdu nedařilo v rámci readmise, v rámci návratů vracet migranty, kteří jsou jednoznačně ekonomickými migranty.

Další debatu, kterou jsme vedli, je debata, že se hovoří o příchozích z Řecka, hovoří se o příchozích z Itálie, už se málo hovoří o tom, že vznikla nová cesta přes Maďarsko. Přes Maďarsko do Evropy přišlo za loňský rok 55 tisíc běženců. Část z nich byli kosovští Albánci, ale už tam byli občané Sýrie, už tam byli občané Iráku. I tam se vytvořil nový proud. Maďarsko na to dnes reaguje stavbou plotu. Samozřejmě je potřeba debatovat s tranzitními zeměmi, s Nigérií. V Libyi velice složitě budeme s někým debatovat. A na tomto plénu, když si vzpomenete, jsem zhruba před čtyřmi měsíci po schůzce s kurdským ministrem vnitra v rámci interpelací informoval Sněmovnu o tom, jaký je stav Kurdistánu. Ani o tom se moc nehovoří. Kurdská autonomní oblast je jednou z posledních vojenských entit, která se brání Islámskému státu. Mezi spojencem NATO Tureckem a Islámským státem je tato autonomní kurdská oblast. Kurdistán v současné době má čtyři a půl milionu obyvatel a v té době měl 1,4 milionu běženců na svém území.

Také jsem našim partnerům v Evropské unii, ministrům vnitra říkal, že dnes na světě je přes 3 miliardy lidí, kteří trpí chudobou. Ta Evropa nemá šanci je prostě a jednoduše všechny přijmout. To znamená, jsme připraveni pomáhat těm, kteří potřebují mezinárodní ochranu, těm, kterým hrozí smrt, ale ne těm, kteří přicházejí za bohatými sociálními systémy našich sousedů. Protože toky, které dneska jdou přes Maďarsko, a to jsou ti kosovští Albánci primárně, když se bavíte s našimi partnery v Kosovu, dejme tomu s ministrem vnitra nebo s jinými členy vlády, a ptáte se, proč z poměrně bezpečného Kosova ti lidé přicházejí do Evropy, do Evropské unie, no, oni říkají, to je jednoznačně problém velmi bohatých sociálních systémů, které poskytují Německo, Rakousko a další země.