Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych nejprve chtěl říci, že si té debaty velmi vážím a že ji považuji za potřebnou, nutnou a ve své podstatě i velmi přínosnou, protože kde jinde než tady by se ta debata měla vést do hloubky. V médiích kloužeme po povrchu a občas mi někteří levicoví aktivisté nadávají do fašistů, někteří pravicověji smýšlející mě nazývají zrádcem, někteří koaliční poslanci mají pocit, že bych měl být zavřen za týrání lidí v detenčních zařízeních atd. atd. atd. A kde jinde než tady mám konečně možnost říct svůj názor, aniž by to skončilo jedním nebo dvěma titulky v některých médiích.

Já si nemyslím, že je potřeba, abychom za každou cenu neodporovali Spolkové republice Německo a Evropské unii, když máme pocit, že se mýlí. Prostě jsme sebevědomý hrdý národ, který bude říkat snad své pravdy a své teze, o kterých je přesvědčen. To znamená já nemám důvod neříkat našim partnerům - a zdůrazňuji partnerům - v Evropě, jaké jsou naše vize, jaké jsou naše myšlenky a co si myslíme. Bohužel, když se podíváte na názor Spolkové republiky Německo v otázce migrace za poslední dva měsíce, tak ony ty postoje se velmi různí. Ony se vyvíjejí v čase a ten český názor je konzistentní.

A když se podíváte na odhady Ministerstva vnitra, tak jsme se téměř nikdy nepletli. Já jsem tady stál před půl rokem a říkal jsem - budou kvóty. Mnozí mě považovali za blázna, mnohá média říkala, co si to vymýšlím. Sešel se půlrok s půlrokem a kvóty jsou na stole.

Dámy a pánové, v té debatě se trošku míchají dvě témata. Jedno bylo 40 tis. migrujících osob, které se mají přerozdělit. Dnes je debata o dalších 120 tis., tj. 120 tis. plus 40 tis., to je nový příběh, to není 40 a 120, jedno jest. To znamená, my jsme vždycky dbali na institut dobrovolnosti, dobrovolné pomoci. Z těch 1 500 lidí má být 1 100 lidí, kteří k nám přijdou, a my dořešíme azylovou proceduru s tím, že buď získají, nebo nezískají mezinárodní ochranu. To ovšem neznamená, že zůstanou na území České republiky. 400 dalších lidí, kteří mají přijít, mají přijít z táborů mimo Evropskou unii a mají být integrováni do české společnosti. 400 lidí z táborů mimo Evropskou unii. Jinak Česká republika pomáhá v těchto táborech 100 mil. korun ročně. Jsme největším sponzorem jordánského tábora, kde jsme za 40 mil. korun pomohli vybudovat elektrickou infrastrukturu. To je ta cesta - zlepšit život lidí v táborech mimo Evropu. Každé euro, které tam investujeme, se nám stonásobně vrátí.

Odhady jsou, že Turecko stojí migrační krize 4 mld. euro. To je směšná částka v porovnání s tím, co to bude stát sociální systémy velkých evropských zemí včetně České republiky. Zlomek. Drobné. Je potřeba primárně uzavřít dohodu s Tureckem, je potřeba Turecko finančně motivovat k tomu, abychom těm migrantům zlepšili životní podmínky, aby tam ti lidi žili v důstojných podmínkách a aby to domů měli tzv. za kopec. Aby, až ta válka skončí, doufejme, že jednou skončí, tak aby se mohli vrátit domů. Každý z nás přece by chtěl žít doma. Já tedy určitě. Já tuhle zemi mám rád a nechci z ní nikam odcházet.