Děkuji, já se pokusím zodpovědět všechny dotazy, které tady zazněly. Doufám, že se mi to podaří. Dělal jsem si pečlivé poznámky. Je pravda, že těch věcí bylo mnoho. A ono to trošku ukazuje i to, čím jsme prošli doteď. Je to opravdu poměrně složité téma, na které lze nahlížet celou řadou úhlu pohledu a potvrzuje to, že hledání kompromisu je o to složitější. A proto ještě před tím, než se dostanu k těm otázkám, tak opravdu prosím, abychom zvážili respektování toho kompromisu, který už byl poměrně složitě dosažen.

Pokud jde o příčinu současného stavu té dluhové pasti, tak samozřejmě svět nikdy není černobílý. Já vždycky odmítám takovéto nahlížení, že tedy máme nebohé dlužníky a zlé věřitele. Ony navíc pohledávky mohou pocházet – a velmi často nepocházejí jenom ze spotřebitelských úvěrů nebo nějakých rozhodčích doložek – ale to mohou být pohledávky, které nějakým způsobem někomu škodí. A tam samozřejmě žádný zlý věřitel z povahy věci nevystupuje.

Nicméně příčina stavu samozřejmě byla do značné míry dána i tím, jaká tady byla právní regulace. Před přijetím nového zákona o spotřebitelském úvěru, a to byla také věc, která byla debatována v Poslanecké sněmovně. Tady skutečně byl – a troufám si to říci – Klondike, který pak byl postupně umravňován soudní judikaturou, pokud se týče třeba rozhodčích doložek. Ale nakonec přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru tady vytvořilo standardní prostředí z hlediska poskytování úvěrů. Ale pořád tady máme tu historickou zátěž, kterou je potřeba se zabývat.

Také je potřeba říci, že ten návrh zákona nebyl nikdy, a to v žádné podobě, jak procházel postupem času těmi změnami, chápán jako dluhová amnestie. Ta slova dluhová amnestie tady několikrát zazněla. Nikdy tak nebyl chápán ani ten původní vládní návrh, který počítal se sedmiletou variantou oddlužení, mimochodem. To znamená s přísnější než je ta pětiletá dnes v tom zákoně nebyl dluhovou amnestií. Protože pořád tam platila ta podmínka vynakládání veškerého úsilí, které lze spravedlivě požadovat k uspokojení závazků.

A ono to souvisí s tím, co tady zaznělo. Ten návrh totiž, pokud se nemá ta situace po několika letech zase opakovat, musí působit do jisté míry i výchovně. Pokud vůbec může zákon vychovávat. Respektive motivačně k tomu, aby se ti, kteří jsou v dluhové pasti, dostali a vrátili do standardních návyků, které má každý člověk, všichni, jak tady sedíme a asi většina lidí, které známe. To znamená to, že má pracovat, pokud mu v tom samozřejmě nebrání nějaká překážka. A logicky každý, kdo pracuje, tak je radši, když vydělá víc peněz, než když vydělá méně.