Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych reagovala na pana poslance Munzara. Já už nebudu reprodukovat, abych nezdržovala váš drahocenný čas, svou písemnou odpověď, na kterou pan poslanec reaguje, ale budu reagovat přímo na jeho výtky k té odpovědi, kterou jsem mu zaslala písemně.

Pan poslanec se předmětnou interpelací domáhá informací, které se vztahují primárně k agendě náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, byť tedy teď hovořil ještě o kontrolách EET, zajišťovacích příkazech. Já zareaguji na všechno, i když úplně to tady připraveno nemám, nosím to v hlavě, takže věřím, že odpovím, co budu moci, na vaše poznámky.

Teď se soustředím na primární předmět jeho interpelace. Tato agenda je interpelována ve vztahu k pochybením úředníků Ministerstva financí, a dále se domáhá informací o daňovém řízení, a to zejména k zadržovacím a zajišťovacím příkazům. Informaci k daňovým řízením poskytlo Generální finanční ředitelství a pan poslanec také poukazuje ne neochotu ministerstva poskytnout požadované informace. Neochota to rozhodně není. Je to prostě nemožnost poskytnout tyto informace, a já vysvětlím, proč. A snažila jsem se to vysvětlit už i v té písemné interpelaci(?). Tam jsem uváděla, že náhrady škod podle zákona 82/1998 Sb., tedy o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále to budu nazývat ve zkratce už jenom "Zákon o náhradě škody", které hradí Ministerstvo financí, nejsou vždy spojeny s resortem Ministerstva financí. Spadá tam třeba i zbytková agenda podle § 6, odst. 3 zákona o náhradě škody, odpovědnost za Kancelář prezidenta republiky, za Ústavní soud a také takzvaná Simonova doktrína, což znamená, kdy Nejvyšší soud činí Ministerstvo financí odpovědným v případech, kde vystupuje více za náhradu odpovědných odvětvových ministerstev, a to i když žádné z nich není Ministerstvo financí.

Rozumějte, ta náhrada škody se vede s nějakým rezortem. Ale Nejvyšší soud rozhodne, že kompetentní k tomu aktivně být legitimován v tom sporu je Ministerstvo financí. A nejsou tedy vždy způsobena pochybením úředníka.

Také jsem se snažila vysvětlit, že Ministerstvo financí eviduje žádosti a soudní spory k uvedené agendě od roku 2011 a běžně informace poskytuje, jsou i na webových stránkách Ministerstva financí. Nicméně tyto evidence jsou vedeny pro potřeby Ministerstva financí. My nemáme žádnou zákonnou povinnost ji vést pro třetí subjekty. Proto ji vedeme pro svou potřebu. To znamená v takové struktuře a členění, které neodpovídá požadavkům třeba pana poslance, který mě interpeluje, ale odpovídá potřebám Ministerstva financí. Takže my si tu evidenci vedeme, když to řeknu, lidově řečeno o živých a mrtvých spisech. O tom, kdy to řízení bylo zahájeno, na základě čeho, v jaké se nachází fázi, zda bylo či nebylo skončeno. Protože jinou povinnost nemáme a děláme tu evidenci pro sebe tak, abychom efektivně tuto agendu zabezpečili. Takže takový postup nelze označovat jako neochotu. Neochotu bych vnímala tehdy, když bychom ty evidence měli a já je nechtěla vydat. Mohu vydat jenom to, co máme k dispozici. Nemáme žádnou zákonnou povinnost vést evidenci jinak. Vést evidenci jinak žádnou zákonnou povinnost nemáme.