Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové, vážená vládo, vážená paní ministryně.

Já jsem velice bedlivě poslouchal, co jste tady, paní ministryně, říkala na začátku. A já bych s jednou částí de facto souhlasil, protože to jsou vlastně stejné argumenty, které jsme i my používali několik let na zrušení daně z nabytí nemovitosti. Já jsem samozřejmě rád, že se přiblížil ten okamžik, že můžeme zrušit tuto absurdní, absolutně nesmyslnou daň, která trestá občany pouze za to, že si na území České republiky kupují nemovitost. Je samozřejmě nesmyslné požadovat od kupujících daň ve výši 4 % z ceny nemovitosti. Už mnozí ze střední třídy mají problém při stávající ceně nemovitosti mít naspořeno na spoluúčast a zároveň na daň. Jinými slovy tato daň dnes prodražuje nemovitosti o 4 %.

S čím ale, paní ministryně, nemohu souhlasit, to jsou ty vaše doplňky, ty podmínky na zrušení daně z nabytí nemovitosti. My jsme tady vždycky navrhovali zrušení daně z nabytí nemovitosti bez dodatečných podmínek. A to proto, že naší jednou motivací bylo zvýšení dostupnosti bydlení, zlevnění bydlení, zpřístupnění vlastnického bydlení co nejširšímu okruhu našich obyvatel. Protože pro nás je vlastnické bydlení hodnotou samo o sobě, posiluje naši společnost, posiluje nezávislost občanů, posiluje odpovědnost lidí, posiluje občanskou odpovědnost. A co jiného by měl stát podporovat, než snahu lidí zabezpečit bydlení sobě a svým potomkům. Přirozeným způsobem vlastnické bydlení posiluje vztah občanů k místu, kde bydlí, ke své obci a k okolí svého bydliště. A je to také samozřejmě přirozená forma majetkového zabezpečení. Z mého pohledu je účelnější, když lidé investují do svého vlastního bydlení, než když platí za půjčení cizí nemovitosti. Ale bohužel na konkrétním návrhu vlády a zejména na zrušení daňových odpočtů úroků z hypoték je patrné, že se vláda příliš nezamýšlí nad celospolečenskými dopady, nad pozitivními externalitami vlastnického bydlení a přichází pouze s technokratickým řešením ve stylu handlu něco za něco. Já jsem to tady říkal v prvním čtení. Já jsem nazval, že zrušení daně z nabytí nemovitosti je krok vpřed, ale zrušení jediné podpory vlastnického bydlení, kterou střední třída dnes má, to je to zrušení daňových odpočtů úroků z hypoték, je zároveň krok vzad, takže vláda přešlapuje na místě. Protože to zrušení daně si lidé vlastně zaplatí jinak.

Já si dovolím vsuvku, která mě napadla i před předchozím projednáváním návrhu rozpočtu Státního fondu rozvoje bydlení. Mě trochu někdy děsí, když slyším vyjádření vládních představitelů o bydlení, protože z mého pohledu je na tom patrná bezradnost a tápání. Co často slyšíme, je, že máme vysoký poměr vlastnického bydlení, jako by to bylo něco špatného, jako by to bylo něco negativního, jako by existovalo - já neříkám, že vy, paní ministryně, ale máte kolegy ve vládě, kteří to říkají - jako by existovalo nějaké procento. A pro mě je ideální, aby procento vlastnického bydlení bylo co nejvyšší, aby lidé vlastnili své domovy.