Dámy a pánové, pěkné odpoledne.

Já bych si dovolil říct také pár slov k tomu, protože jsem se k této tematice vyjadřoval od počátku. Jsem člen volebního výboru a nabídnu trochu jiný úhel pohledu, jakkoliv možná v tom závěru vyústí v totéž. Ale bylo by dobré, aby to tady zaznělo. (Otáčí se k předsedajícímu.) Mimochodem, pane předsedající, neběží mi tam čas. (Předsedající: Ano.) Teď to je, poctivě se o něj přihlásím. Děkuji. (Pobavení v sále.) Za prvé bych chtěl říct, že ten, kdo byl účasten toho veřejného slyšení, tak si pamatuje, že Hana Lipovská ostatní tedy převyšovala o jednu úroveň - v těch odpovědích, v těch reakcích. A musím říct, že si vzpomínám, že celá řada mých kolegů ji neznala a pak si jí začali všímat v momentě, kdy se na ni začal pořádat hon ze strany některých pánů senátorů.

Dokonce se tady dělaly petice, aby ji vůbec nikdo nenominoval. Já to tady takhle řeknu historicky pro kontext toho, o čem my se tady bavíme. Pak získala silný mandát sto čtrnácti poslanců, což je asi podle mě nejvíc v tomto volebním období, co získal člen Rady, ale nechytejte mě za slovo, každopádně suverénně to převyšovalo víc než tu polovinu, občas ty hlasy byly o dva, o tři, tady to bylo zcela suverénní.

Ano, Hana Lipovská od začátku tvrdě šla po tom, co má dělat radní České televize, prostě kontrolovat Českou televizi, její činnost, nechodit jenom na chlebíčky, odestát si to tam, něco tam odhlasovat formálně a odejít. I to, jak byla Hana Lipovská různě pronásledována, tu kamerou, tu bez kamery - mně osobně se to nelíbilo.