Jen něco kolem třetiny voličů totiž chce, aby se Řecku vládlo jako dosud. Ostatní zvolili strany, z nichž Syriza nepředstavuje tu nejvíce radikální volbu. Stalo se to bez ohledu na to, že ekonomické vyhlídky na Peloponezu se zlepšují. Syriza v Unii je realitou a abstraktní "obavy" střídá   konkrétní "zvědavost", co to přinese. Rychlé sestavení vlády přineslo dost "potravy" pro tyto úvahy. Za pozornost stojí zejména tři náznaky toho, jak bude Syriza vládnout:

1. Velkorysé sliby voličům, že hlas Syrize znamená odpuštění dluhů, se začínají rozplývat

Ministrem financí se stal sice kritik politiky EU, ale kompetentní profesor ekonomie a tak výroky posledních hodin směřují zjevně ke snaze prodloužit splatnost úvěrů a pokusit se je zlevnit. Toto je, na rozdíl od požadavků na odmazání dluhu, za jistých okolností reálná cesta, která nepoškodí věřitele a dá Řecku větší manévrovací prostor. Stejně tak ministrem naznačená větší vazba rozpočtových cílů na vývoj ekonomiky. Jde de facto o to, co se postupně dostalo do zásad Unijní rozpočtové politiky.

2. Vláda se údajně hlásí k příslibu znovu zaměstnání státních úředníků

Není jasné, jak přesně si to vláda představuje. Je klidně možné, že krátkodobě to rozpočet Řecka, který je bez zahrnutí dluhové služby v přebytku, nepoloží, ale není třeba mít PhD z ekonomie, aby bylo jasné, že toto problém nezaměstnanosti nevyřeší, a je to ten poslední výdaj, který by vláda měla odsouhlasit. Syriza se ale zřejmě musí snažit alespoň některé "levné" předvolební sliby naplnit, ale do možné strategie racionálního jednání s věřiteli jaksi požadavek na poskytnutí peněž na populistická a ekonomicky neracionální gesta nezapadá (i když radikální část radikální Syrizy toto jistě nepochopí).

3. Jasný postoj k Rusku