Především hovoří jednoznačně o dominanci hnutí ANO na politické scéně a o velké fragmentaci české politické scény za hnutím ANO. To je něco, co tady bylo možná jen na počátku devadesátých let, kdy v roce 1992 ve volbách s velkým předstihem zvítězila Klausova ODS, a jinak byla pro zbytek politické scény příznačná velká roztříštěnost.

Do průzkumu ještě není zahrnuta již vytvořená předvolební aliance mezi lidovci a STAN. Zcela nepochybně, pokud by došlo k součtu obou čísel lidovců a STAN, pohybovala by se tato koalice těsně nad hranicí deseti procent. Nesdílím přání, které je otcem myšlenky u řady komentátorů, kteří říkají, že tato aliance popadne volebním sítem deseti procent. Naopak si myslím, že posílí na zhruba 12–15 %

Co je však pozoruhodné, je vyrovnání šancí ve volbách u sociálních demokratů a komunistů. Ty už od sebe odděluje pouhé jedno jediné procento(!). Dochází tedy, pokud jde o volební preference ČSSD, k situaci, kterou jsem očekával ( spíše však v červnu a v září) a která přichází poněkud rychleji, nežli jsem očekával.

Předpokládal jsem, že se současným stylem politiky, personálním a programovým vybavením, marketingovou výbavou, výkony ministrů a zákonodárců a tak dále, se sociální demokracie propracuje k 10 – 12 % volebních preferencí. Podle nejnovějšího průzkumu agentury TNS Kantar má sociální demokracie 12,5 %, takže se fakticky pohybuje mezi 10–12 % podpory.

To tady již dlouho nebylo. Naposledy v dubnu 2005, tedy tehdy, když jsem se stal nejprve místopředsedou ČSSD, a za pár týdnů na to premiérem české vlády.