Evropský parlament dlouhodobě a vytrvale tlačí na Radu ministrů, která je za daňovou oblast zodpovědná, aby jednala globálně a co nejrychleji. Odezvy, které se nám ale dostávají, jsou vždy velmi skrovné.

Evropská unie na základě daňových úniků a podvodů ročně přichází o více než 5 bilionů korun a Česká republika pak o rekordních 57 miliard. Při tomto konstatování mě napadají dvě věci. Jak chtějí představitelé institucí, ať již na světové, evropské či národní úrovni, vysvětlit, že to není špatný sen, ale realita?

A jak dlouho budou tuto situaci běžní daňoví poplatníci ještě tolerovat? Dochází přece k vyvádění financí v objemech, které by dokázaly lehce pokrýt výdaje nejnákladnějších rezortů v rámci státního rozpočtu. Zejména pak v kontextu prohlubující se krize českého zdravotnictví, kritického stavu komunikací, chybějících míst ve školkách, přeplněných školních třídách či nedostatku domovů pro seniory, tvořících jen malou část známých podfinancovaných oblastí.