Evropský parlament dlouhodobě a vytrvale tlačí na Radu ministrů, která je za daňovou oblast zodpovědná, aby jednala globálně a co nejrychleji. Odezvy, které se nám ale dostávají, jsou vždy velmi skrovné.
Evropská unie na základě daňových úniků a podvodů ročně přichází o více než 5 bilionů korun a Česká republika pak o rekordních 57 miliard. Při tomto konstatování mě napadají dvě věci. Jak chtějí představitelé institucí, ať již na světové, evropské či národní úrovni, vysvětlit, že to není špatný sen, ale realita?
A jak dlouho budou tuto situaci běžní daňoví poplatníci ještě tolerovat? Dochází přece k vyvádění financí v objemech, které by dokázaly lehce pokrýt výdaje nejnákladnějších rezortů v rámci státního rozpočtu. Zejména pak v kontextu prohlubující se krize českého zdravotnictví, kritického stavu komunikací, chybějících míst ve školkách, přeplněných školních třídách či nedostatku domovů pro seniory, tvořících jen malou část známých podfinancovaných oblastí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV