Premiér Sobotka: Nezavádíme novou právní regulaci, je to novela stávajícího zákona

Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se také zapojil do rozpravy a reagoval na některé otázky a podněty, které se zejména v dnešní části debaty objevily. Určitě pak bude ještě možnost, abych se k některým věcem vyjádřil i později. Ale já bych rád reagoval na ten fakt, že se tady velmi často v rozpravě objevoval požadavek na to, abychom tady nepřijímali nějakou speciální právní úpravu. Musím říci, že ji nepřijímáme, my ji pouze novelizujeme, ten zákon už tady existuje řadu let. Chci jenom připomenout, že i v době, kdy jsme byli v opozici, tak ten zákon nebyl zrušen. To znamená, byly tady různé většiny v Poslanecké sněmovně, ale žádná z těch většin ho nezrušila.

Takže především a za prvé konstatuji, že tady nezavádíme novou právní regulaci, ale opakovaně zde zdůrazňuji, a už jsem to tady říkal dvakrát, je to novela stávajícího zákona a je to novela zákona, která by ho měla vylepšit na základě aplikační praxe, kterou máme za sebou. To si myslím, že je standardní postup.

Jestliže je přijata legislativa, jestliže je legislativa nějakým způsobem aplikována a tu legislativu neaplikuje ministr zemědělství pan Jurečka, ani ji neaplikuje ministr průmyslu a obchodu pan Mládek, ale aplikuje ji Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Čili je naprosto logické, že v okamžiku, kdy jsme se dohodli, že připravíme novelu zákona, že jsme ji konzultovali také s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, abychom zjistili, jaké měl zkušenosti a jaké on sám má požadavky na to, jak by se tato legislativa měla upravit. Takže není to nic nestandardního, je to standardní postup, a vzhledem k tomu, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nespadá ani pod Ministerstvo průmyslu, nespadá ani pod Ministerstvo zemědělství, tak jsem se ujal této role jako člověk, který na vládě koordinuje otázky, které se týkají Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. To je tedy důvod, proč je předkladatelem tohoto návrhu předseda vlády. Prostě klíčové byly aplikační zkušenosti s uplatňováním tohoto zákona od roku 2010 a cílem bylo tedy je v tom zákoně maximálně zužitkovat.

Druhá poznámka se týká toho, jestli nám tedy nestačí stávající soutěžní právo. Slyšel jsem tady argumenty, že vlastně zaplevelujeme stávající soutěžní právo, že bychom ho měli používat, že by ho měl používat ÚOHS a že je to něco, co je nějakým reálným nástrojem. Já se obávám, že to tak není, protože stávající soutěžní pravidla nejsou pro tu situaci použitelná.

A my si soutěžní pravidla nemůžeme vymýšlet v České republice. Konec konců jsou součástí Evropské unie a jsou tady zásady, podle kterých se řídí soutěžní právo v rámci celé Evropské unie proto, aby byl udržen jednotný trh a aby byly udrženy srovnatelné podmínky na tom jednotném trhu. Takže my tady sami nemůžeme úplně změnit pravidla soutěžního práva.

Zákon o ochraně hospodářské soutěže i unijní úprava rozeznávají jen dva základní typy porušení soutěžního práva. Jsou to zakázané dohody a je to zneužití dominantního postavení. Jednání obchodních řetězců vykazuje znaky zneužití svého postavení. A když se podíváme do České republiky, tak žádný z největších obchodních řetězců nedisponuje výrazně větším tržním podílem a není tedy možné u některého z nich prokázat dominantní postavení a posuzovat takové jednání dle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Stejně tak prostředky soukromého práva v dané oblasti v minulosti selhaly. To je ten důvod, proč se domnívám, že musí existovat specifická právní úprava.

Jak už jsem zmínil, připravený návrh zákona zahrnuje poznatky a zkušenosti, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže získal za dobu aplikace. Z provedených správních řízení, která úřad vedl a vede, ze sektorového šetření, které správním řízením předcházelo, vyplynulo, že chování obchodních řetězců vůči jejím dodavatelům je skutečně projevem síly obchodních řetězců, a to vůči všem jejich dodavatelům bez výjimky. I relativně velcí dodavatelé musí přistoupit na podmínky, které vyžadují obchodní řetězce, protože v opačném případě s nimi obchodní řetězec jednoduše ukončí spolupráci.

Typickým projevem síly obchodních řetězců je to, že dodavatelé nemají žádnou možnost jak změnit obchodní podmínky obsažené ve smlouvách, které jim obchodní řetězce předkládají k podpisu. Rád bych zmínil několik problematických znaků chování na straně řetězců a současně bych rád informoval Poslaneckou sněmovnu o tom, jak postupoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, protože jsem byl opakovaně dotazován na to, kolik takových řízení ÚOHS vedl či vede, jak to skončilo, jestli ta jeho praxe je praxe aktivního úřadu nebo pasivního úřadu. Takže mi dovolte, abych další části svého vystoupení se zmínil o tom, kde vidím hlavní problémy z hlediska chování řetězců a kde tedy zasáhl ÚOHS a s jakým výsledkem.

Je naprosto běžné, že obchodní řetězce požadují od dodavatelů nejrůznější platby, a to bez jakékoliv poskytnuté protihodnoty. Typický byl požadavek společnosti Kaufland na platby za to, že v Evropě otevírala tisící prodejnu. Poplatek, a to i ve stotisícové výši, museli zaplatit všichni dodavatelé, a to i ti, v jejichž zemi žádná nová prodejna Kauflandu otevřena nebyla. To znamená, všichni se tedy podíleli na oslavě tohoto úspěchu společnosti Kaufland.

Jak jsem tady zmiňoval v minulosti, je zcela obvyklé regálné, to znamená umístění zboží do nejvýhodnějších pozic z pohledu zákazníka, tak aby bylo na očích.

Zalistovací poplatek je další platba, kterou musí dodavatelé platit za to, že mohou zboží vůbec do obchodního řetězce dodávat. Za zveřejnění fotografie svého výrobku v letácích, které obchodní řetězce pravidelně vydávají, platí dodavatelé rovněž až stotisícové částky za jednu uveřejněnou fotografii. Opět konkrétně zde mohu zmínit řetězec Kaufland. Tato věc je v současné době předmětem posuzování ve správním řízení.

Jiný obchodní řetězec Billa požaduje po svých dodavatelích poplatek za tzv. remodeling prodejen. Jedná se o novou vnitřní dispozici obchodu a opět musí platit dodavatelé i v případě, že se jedná o prodejnu, do níž své zboží nedodávají.

Velký problém také představovaly, a teď se vracím k té aplikační praxi, dlouhé lhůty splatnosti faktur za dodané zboží. Je potřeba si uvědomit, že v případě potravin se jedná o rychloobrátkové zboží. Běžné bylo, že obchodní řetězce platily ve lhůtách 45, 60, 90, ale i 120 dnů. Pravdou však je, že v okamžiku, kdy začal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tyto případy řešit, došlo ke změně chování většiny obchodních řetězců a lhůta stanovená zákonem v délce 30 dnů je dodržována.

Tady si myslím, že se jedná o pozitivní přínos stávající právní úpravy.

Další nefér jednání obchodních řetězců spočívá v požadavcích na tzv. zpětné bonusy. To jsou platby, které nejsou předem sjednány, neváží se na dosažení určitého objemu prodaného zboží, ale dodavatelé je prostě platí. Toto je případ správního řízení, které úřad vede se společností Tesco a které dosud není uzavřeno, čili další případ konkrétního řízení, které vede ÚOHS.

Další správní řízení, které se zaměřilo na dodržování 30denní lhůty splatnosti, vede ÚOHS se společností Lidl a se společností Globus. V obou případech řízení probíhá, jsou doplňovány důkazy svědčící o porušení zákona. Jedno správní řízení, které ÚOHS vedl se společností Kaufland, již bylo pravomocně ukončeno, kdy úřad konstatoval porušení zákona za nedodržení 30denní lhůty splatnosti faktur. Toto jednání do budoucna zakázal a uložil pokutu ve výši 22 130 tisíc korun. Toto řízení je v současné době předmětem soudního přezkumu. Stejně tak vedl ÚOHS řízení se společností Ahold, kdy však společnost Ahold v průběhu řízení uznala své poćhybení, opět dlouhé lhůty splatnosti, a předložila závazky, které vedly k nápravě, a úřad proto v souladu se zákonem tyto závazky přijal a řízení zastavil.

Se společností Kaufland vede ÚOHS v současnosti další právní řízení, kdy zkoumá, zda existuje objektivně odstranitelný důvod pro dodávky Kauflandu na nejrůznější platby, které požaduje po dodavatelích, a zda - pokud důvod existuje, jsou tyto platby přiměřené.

Obecně je podle mého názoru možné konstatovat, že poté, co nabyl zákon účinnosti, došlo k jistému zklidnění situace v dodavatelskoodběratelských vztazích.

Nicméně z dalších šetření získal ÚOHS poznatky, že obchodní řetězce nalézají nové způsoby, jak získat od svých dodavatelů finanční prostředky, a to bez jakékoliv protihodnoty, bez jakéhokoliv plnění ze strany obchodních řetězců.

Jsem přesvědčen o tom, že příklady, které jsem zde uvedl, které jsou naprosto konkrétní, naprosto adresné, jsou argumentem pro to, aby tady v České republice nadále existoval účinný legislativní nástroj ve formě tohoto stávajícího platného zákona domnívám se, že novelizace tohoto zákona umožní efektivnější vymáhání povinností, které jsou v tomto zákoně stanoveny.

Děkuji.