Premiér Sobotka: V otázce kvót v EU neuspějeme se zbrklými kroky, ani s politikou hysterie

Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Chci se omluvit, že jsem nemohl být tady přítomen úvodní fáze pokračování debaty Poslanecké sněmovny k migraci. Byl jsem dnes dopoledne v průmyslové zóně Triangl v Ústeckém kraji, kde dnes byla zahájena výstavba nové továrny firmy NEXEN TIRE. Tato továrna by měla zaměstnat více než 1000 lidí v Ústeckém kraji, a investice, která přichází, je více než 22 mld. korun, které tady budou privátně investovány během několika příštích let. Je to třetí největší investice v historii samostatné České republiky a proto jsem cítil potřebné, abych jako předseda vlády byl na místě přítomen. Využil jsem toho také k tomu, abych diskutoval s investory o tom, jak probíhá celá investice, jestli je všechno v pořádku. A mám pro vás všechny dobrou zprávu - investice běží dobře, výroba by měla být zahájena v roce 2018, to znamená za více než dva roky a práci tam najde víc než 1000 lidí, včetně lidí vysoce kvalifikovaných.

A teď se dostanu k tomu, o čem se tady diskutuje v Poslanecké sněmovně, což je migrační krize, takže od korejské investice k migrační krizi.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás informoval o postupu vlády České republiky. Od mé poslední zprávy se odehrálo několik zásadních jednání. Připomínám tedy, že jsem vystupoval i v předcházející části rozpravy, která byla poté přerušena. Byly dojednány konkrétní a praktické kroky, kterými budeme jako členský stát Evropské unie a jako země, která ctí evropské hodnoty na současnou krizovou situaci reagovat.

Rád bych vás v této souvislosti informoval také o průběhu mé pracovní cesty do Spojených států amerických, protože její náplň bezprostředně souvisela s řešením příčin současné migrační krize, které čelí celá Evropa.

Minulé úterý 22. září bylo na mimořádném zasedání ministrů vnitra v Lucemburku schváleno rozhodnutí o relokaci 120 tis. osob z Řecka a také z Itálie. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo dosáhnout konsenzu, bylo rozhodnutí nakonec přijato po hlasování kvalifikovanou většinou. Proti se vyslovila Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Finsko se hlasování zdrželo z důvodu nesouhlasu s tím, že rozhodnutí nebylo přijato formou konsenzu.

Takový procedurální postup, který byl zvolen na jednání Rady ministrů vnitra, nepovažuji za šťastný. Tento postup je pro mne jako pro předsedu vlády České republiky zklamáním. Silové řešení, přehlasovávání v takto citlivých věcech je podle mého názoru velmi neprozíravé. Může to mít mimo jiné negativní vliv na vnímání Evropské unie mezi občany a může to také podněcovat nárůst extremismu a nárůst nesnášenlivosti.

Rozhodnutí, které bylo přijato, podle mého názoru nerespektuje dohodu z červnové Evropské rady o konsenzuálním rozhodování a nepředstavuje systematický krok při řešení migrační krize. Předmětem přijatého rozhodnutí je dočasný a mimořádný program na relokaci celkem 120 tis. žadatelů o azyl, který by měl probíhat dva roky, a to zejména ve prospěch Itálie a Řecka. Původně měl tento program pomoci i Maďarsku, ale Maďarsko bylo nakonec na vlastní žádost z tohoto programu vyřazeno. Česká republika by na svém území měla podle tohoto rozhodnutí relokovat v první fázi 1591 osob, necelé čtyři stovky z Itálie a zhruba 1200 lidí z Řecka.

Do tohoto programu se pravděpodobně na dobrovolné bázi zapojí také Dánsko, Norsko a Švýcarsko, a tím dojde k úměrnému snížení stanovených počtů žadatelů, kteří budou přiděleni v rámci tohoto jednorázového programu jednotlivým členským státům unie.

Relokační program, který jsem zmínil, se bude vztahovat na ty žadatele o azyl, kteří přijeli nejdříve před půl rokem a nejpozději do dvou let od chvíle, kdy toto opatření vstoupí v platnost. Celkem bude přemístěno 66 tisíc osob z Itálie a Řecka, konkrétně tedy více než 15 tisíc lidí z Itálie a více než 50 tisíc z Řecka. Pro zbývajících 54 tisíc osob, o jejichž rozdělení rozhodnuto nebylo, se počítá s určitou mírou pružnosti.

První variantou je, že tito lidé by měli být relokováni z Itálie a Řecka ve stejném poměru ve druhé fázi programu, a to po jednom roce.

Druhá možnost je taková, že Evropská komise během jednoho roku vyhodnotí, zda je někde nutná úprava relokačního mechanismu. Důvodem pro toto přehodnocení může být například situace, kdy členský stát čelí nouzovému stavu kvůli náhlému a velkému navýšení počtu migrantů v důsledku prudké změny migračních toků. V takovém případě Evropská komise bude moci předložit Radě návrhy na změnu tohoto rozhodnutí, členskému státu v obtížích by pak ostatní státy měly při další relokaci pomoci.

Jak už jsem zmínil, Česká republika hlasovala proti přijetí tohoto návrhu. Hlasování ministra vnitra bylo zcela v souladu s mandátem, který schválila vláda České republiky. Výsledky hlasování bude Česká republika respektovat.

Chtěl bych také vyvrátit nepodložené spekulace o tom, zda jsme skutečně učinili maximum pro to, abychom zabránili přijetí permanentního mechanismu přerozdělování uprchlíků a přijetí kvót. Již při posledním zasedání Poslanecké sněmovny na toto téma jsem vysvětlil, proč jsme v Praze uspořádali summit premiérů zemí Visegrádu. Evropě jsme tím jasně ukázali ve včasném předstihu náš společný postoj. Upozornili jsme, že kvóty nepovažujeme za správné řešení a vysvětlili jsme a dali jsme na stůl naše argumenty. Naši diplomaté na základě tohoto mandátu absolvovali řadu jednání ještě před zahájením Rady ministrů pro vnitřní věci zemí Evropské unie. Ministerstvo vnitra zpracovalo analýzu, na základě které jsme zaslali předsedajícímu Lucembursku žádost o vysvětlení celé řady aspektů navrhovaného kvótního mechanismu. Podstatou našich dotazů byl předpoklad, že kvóty nebudou fungovat.

Státy podporující kvóty ale chtěly svůj návrh prosadit i za cenu silového hlasování. My jsme chtěli rozhodnutí konsensem nebo přesun rozhodnutí na úroveň předsedů vlád, kde bychom znovu o konsensus mohli bojovat. S takovým pokynem odjížděl ministr vnitra na jednání Evropské rady. Lucemburské předsednictví do poslední chvíle váhalo, zda je rozumné připustit hlasování. Nakonec podlehlo tlaku států, které spěchaly na prosazení kvót.

Česká republika je stále přesvědčena, že povinné kvóty nic nevyřeší. Vyhrocenou diskusí o nich jsme během několika týdnů poškozovali vzájemné vztahy uvnitř Evropské unie. Přitom Evropa dnes podle mého názoru potřebuje rozumný přístup, založený na spolupráci všech členských států, na předvídatelnosti chování, na dodržování dohodnutých pravidel. K tomu finálnímu řešení nás ta uplynulá diskuse o kvótách žádným způsobem neposunula.

V naší situaci, ve které nyní jsme, neuspějeme se zbrklými a ukvapenými kroky, které bychom dělali jen naoko, které bychom dělali jen na efekt. Neuspějeme ani s politikou hysterie a politické izolace. Jediným řešením je racionální a konstruktivní debata a spolupráce, založená na společných evropských hodnotách. Proto jsme se rozhodli výsledek jednání ministrů vnitra respektovat, i když jsme hlasovali proti němu. Nepůjdeme stejnou cestou jako Slovensko, akceptujeme závěry ministerské rady ohledně přerozdělení 120 tisíc osob a z této pozice budeme dále jako Česká republika vyjednávat.

Chci zdůraznit, že jednáním ministrů vnitra a hlav států v uplynulých týdnech otázka stávající migrační krize v žádném případě neskončila. Já si myslím, že není možné vnímat toto rozhodnutí jako něco, co vyřešilo evropskou migrační krizi. Jsme teprve na začátku. Skutečnou práci máme teprve před sebou.

Tisíce až desítky tisíc lidí každý den stále překračují hranice Evropské unie a ve výsledku hranice Německa. Nemůžeme se v této situaci nechat vyloučit z debaty o dalším postupu. V takovém případě by naopak Česká republika opravdu přestala hájit svůj záměr. Neměli bychom podnikat kroky, které do budoucna oslabí naši vyjednávací pozici v rámci Evropské unie. Naopak, stávající výsledky ukazují, že tuto pozici nutně musí Česká republika posilovat.

Od původních návrhů, které zahrnovaly pro jednání Rady ministrů i trvalý mechanismus přerozdělování, jsme se dokázali posunout k jednorázovému řešení situace. Rada ministrů pro vnitřní věci a justici tedy trvalý evropský mechanismus přerozdělování neschválila. Ten trvalý mechanismus byl i na základě tlaku zemí Visegrádské čtyřky z návrhu závěrů vypuštěn. Byl schválen princip pro rozdělení 120 tisíc uprchlíků, kde se České republice a několika dalším státům nepodařilo prosadit zásadu dobrovolnosti.

To rozhodnutí, ke kterému došlo, je špatné rozhodnutí, a Česká republika učinila vše, aby mu zabránila. Kvóty nás neposouvají při řešení skutečných příčin migrační krize.

Den po jednání ministrů vnitra proběhlo v Bruselu mimořádné jednání hlav států a vlád členských zemí Evropské unie k migraci. V oblasti azylové politiky byla na evropské úrovni zahájena debata o její zásadní změně. Budou se měnit pravidla jejího fungování a my musíme mít jako země zájem se zapojit do jednání o těchto změnách, abychom mohli ovlivnit jejich budoucí podobu.

Jako vláda i jako představitelé státu V4 jsme opakovaně deklarovali, že podporujeme hledání společného evropského řešení. Jsem také rád, že jednání hlav států, které proběhlo na jednání Evropské rady, se neslo ve snaze hledat konkrétní pragmatická řešení současné migrační krize.

Chtěl bych také zdůraznit, že pokud někdo tvrdil nebo navrhoval, že zasedání premiérů může zvrátit výsledky jednání ministrů vnitra, měl špatné informace o tom, jak lze na evropské úrovni rozhodovat. Na úrovni hlav států, na úrovni Evropské rady, se závěry formulují dohodou, formulují se konsensem. To znamená, nebyla zde ani teoretická možnost, aby Evropská rada změnila rozhodnutí ministrů vnitra v této věci, prostě protože bylo vyloučeno, aby v této otázce dosáhla konsensu.

Ve skutečnosti ta diskuse o kvótách nebyla na pořadu jednání Evropské rady. Hovořili jsme o skutečných prioritách, které jako Česká republika dlouhodobě prosazujeme, o obnovení kontroly vnějších hranic a o řešení příčin migrace v zemích původu.

Před zahájením středečního summitu také proběhla schůzka premiérů visegrádské skupiny. Poté, co Polsko na Radě ministrů vnitra nakonec souhlasilo na rozdíl od zbytku V4 s mimořádným relokačním opatřením pro 120 tisíc osob, došlo podle mého názoru k obnovení postupu skupiny zemí V4. Ten polský postoj na jednání ministrů vnitra považuji spíše za odraz jejich vnitropolitické situace, nikoliv za změnu celkového postoje našeho partnera k současným problémům evropské migrační politiky. Máme od počátku shodné postoje vůči tomu, jaké kroky by měla Evropa podnikat, aby současnou krizi dokázala řešit.

Pokud jde o výsledky mimořádné Evropské rady z 23. září, výstupem pro jednání je prohlášení hlav států a vlád, které obsahuje klíčové priority v oblasti migrace včetně všech návrhů, které jsme jako země V4 předkládali.

Patří mezi ně v první řadě obnovení kontroly vnějších hranic Evropské unie, shodli jsme se na konkrétních opatřeních ve formě role jednotlivých agentur, které v této oblasti mohou působit, a navýšení prostředků v unijních fondech.

Závěrečné prohlášení hlav států také počítá s asistencí členských států při řádné registraci uprchlíků v zemi prvního vstupu do Evropské unie, tak aby bylo možné rozlišit legitimní uprchlíky od ekonomických migrantů.

Zřízení hot spotů v Itálii a Řecku, po kterém jsme volali, by na základě závěrů z tohoto jednání mělo proběhnout do konce měsíce listopadu. Další prioritou, na které jsme se shodli, je intenzivní spolupráce s třetími zeměmi. Za mimořádné považuji, že jsme se dohodli na pomoci zemím západního Balkánu při zvládání migračních toků, protože tzv. balkánská cesta byla dlouhodobě neprávem podceňována.

Cílem Evropské unie by mělo být také zlepšit spolupráci s Tureckem v oblasti migrace. Byla dohoda na navýšení prostředků ve svěřeneckém fondu pro Afriku, s tím že Evropská unie bude také výrazně aktivnější, pokud jde o jednání, směřující ke stabilizaci situace v Sýrii a Libyi.

Třetí prioritou, na které jsme se shodli, je zlepšení podmínek uprchlíků v Sýrii a v okolí. Jednotlivé evropské země včetně České republiky navýší svůj příspěvek do světového potravinového programu. Bude také poskytnuta výraznější pomoc úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Není možné připustit, aby těmto klíčovým institucím došly finanční prostředky, protože oni se starají o několik milionů lidí, kteří utekli před válkou v Sýrii.

Evropa také poskytne výraznější pomoc Libanonu, Jordánsku a Turecku při zvládání uprchlické krize. V zemích, které sousedí se Sýrií, v tuto chvíli žijí asi 4 miliony uprchlíků, a je důležité, abychom zemím, které jim poskytly útočiště, věnovali maximální pozornost a hledali všechny možnosti, jak jim pomoci.

Klíčová v tuto chvíli bude co nejrychlejší a nejefektivnější implementace všech opatření, na kterých se Evropská rada shodla. Já jsem opakovaně zdůrazňoval, že kromě katalogu opatření potřebujeme také jasný časový harmonogram a jasný plán toho, jak jednotlivé kroky budou realizovány.

První příležitost ke kontrole bude na jednání Rady ministrů vnitra, která se sejde 8. a 9. října, a následně bude plnění těch opatření vyhodnocovat evropská rada, která se sejde 15. a 16. října.

I v souvislosti s těmi závěry jednání Evropské rady jsem se rozhodli v rámci České vlády posílit také vlastní reálnou schopnost účinně zajišťovat ochranu hranic.

Včera se uskutečnilo společné cvičení Armády ČR a policie se zaměřením na ochranu hranice v případě zesílené migrační vlny. Cvičení proběhlo v prostoru bývalého hraničního přechodu Dolní Dvořiště na hranici s Rakouskem a do akce se zapojilo 500 policistů a 300 vojáků. Sousední Rakousko, stejně jako např. Bavorsko se v dnešních dnech potýkají s příchodem desítek tisíc uprchlíků a migrační trasy se navíc stále mění. My jsme na okraji té hlavní migrační trasy, ale i v těchto dnech a v těchto hodinách přes Českou republiku se snaží dostat část migrantů směrem do Německa.

Stejně jako pro naše sousedy, i pro nás je klíčové, abychom tento migrační tok měli pod kontrolou, abychom se vyhnuli nepředvídaným situacím, abychom se vyhnuli potenciálním konfliktům, a to, co je pro nás klíčové a co je od samého počátku prioritou české vlády, nepřipustit jakoukoli organizační nedostatečnost a jakýkoli chaos, který by byl spojen s migrační krizí na území České republiky.

Počátkem tohoto týdne 28. - 30. září jsem se také zúčastnil dvou summitů ve Spojených státech. Tyto summity se uskutečnily na okraj valného shromáždění OSN, a týkaly se snah mezinárodního společenství mobilizovat síly proti aktuálním bezpečnostním hrozbám.

Za důležité pokládám uskutečnění summitu zemí, které jsou součástí koalice v boji proti Islámskému státu. Šlo o první setkání takovéto koalice na nejvyšší úrovni, a na tom jednání došlo také k bilanci toho, co se zatím podařilo zrealizovat v boji proti ozbrojencům Islámského státu, a jaká opatření je na čase, aby mezinárodní společenství podpořilo.

Je zřejmé, že porážka Islámského státu a stabilizace situace na Blízkém východě je nejefektivnější cestou, jak úspěšně řešit současnou migrační krizi, které Evropa čelí. Jak se ukazuje v případě Sýrie nebo Libye, i konflikty, které vypadají jako vzdálené, mohou mít naprosto přímé a bezprostřední dopady na Evropu, nebo také Českou republiku. Proto jsem rád, že Česká republika je aktivní součástí koalice, která bojuje proti Islámskému státu. Myslím si, že bychom na to neměli zapomínat.

A neměli bychom na to zapomínat i při našich vystoupeních v Poslanecké sněmovně.

Patříme mezi skupinu šesti desítek států, které přijaly konkrétní kroky a opatření. V loňském roce jsme poskytli významnou dodávku munice kurdským a iráckým bojovníkům. Další významná dodávka munice je realizována během letošního roku. Armáda ČR ve spolupráci s vládou uvažuje o další podpoře kurdských a iráckých bojovníků. Měl jsem možnost mluvit s předsedou irácké vlády, vysoce ocenil podporu, kterou Česká republika zcela konkrétně poskytuje. Podílíme se na výcviku kurdských policistů. Jsme připraveni pomáhat i při výcviku iráckých policejních sil. Vláda schválila prodej letounů L159 Iráku, a v tuto chvíli tady probíhá výcvik iráckých pilotů. To, že naše nadzvukové letouny Gripen pomáhají střežit vzdušný prostor našich partnerů v NATO, umožňuje uvolnit jejich vojenské síly, tzn., síly jejich letectva, přímým úderům na síly Islámského státu.

Jsem rád a jsem na to hrdý, že ČR patří mezi země, které pouze nepřihlížejí, pouze nediskutují, ale poskytují zcela konkrétní pomoc. A teď nemluvím jenom o pomoci v oblasti vojenské, v oblasti dodávek nebo výcviku, ale poskytujeme také humanitární a zdravotní pomoc lidem, kteří utekli před Islámským státem, zejména v oblasti Kurdistánu.

Bohužel ta jednání, která proběhla v New Yorku na okraj Valného shromáždění OSN, zatím nepřinesla jasné rozuzlení nejvýznamnějšího konfliktu, který všichni velmi pozorně sledujeme, a to je válka v Sýrii. Počet uprchlíků ze Sýrie bohužel stále narůstá a hrozí tady humanitární krize opravdu velkého rozměru. Stabilizace Sýrie potrvá, nebude snadná, ale je to jediné reálné východisko ze stávající situace. Západ musí najít podle mého názoru cestu k dohodě s Ruskem ve vztahu k Sýrii a musí být ukončena tamní občanská válka.

Česká republika, to je, myslím, také důležitá věc, kterou bych chtěl připomenout, není aktivní jenom v rámci koalice, která bojuje proti Islámskému státu, ale měli jsme možnost znovu na půdě Organizace spojených národů připomenout fakt, že se vracíme do mezinárodních misí ONS. V uplynulých letech ČR v těchto misích nebyla zastoupena vůbec, nebo v nich byla zastoupena pouze symbolicky. Přitom i tyto mise v oblasti Blízkého východu, severní a střední Afriky sehrávají velmi důležitou roli při prevenci migrace a při stabilizaci situace v tamních zemích.

Chci vás informovat o tom, že Česká republika a vláda ČR je připravena pozorně zkoumat všechny požadavky OSN. V okamžiku, kdy OSN bude potřebovat, abychom se účastnili mezinárodních misí, tak jsme připraveni do nich své zástupce vyslat. Bezprostředním úkolem je účast v misi ONS v Mali. Jak jistě víte, i Mali čelí v tuto chvíli občanské válce, která tam probíhá s radikálními islamisty, a ČR je připravena vyslat své vojáky do této mise OSN, která je v Mali organizována.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v tomto svém vystoupení jsem vás chtěl především informovat o všech zásadních krocích, které vláda podniká pro řešení současné migrační krize, proto, abychom ji zvládli na území ČR, abychom dostáli své odpovědnosti před občany, proto, abychom pomohli hledat reálná řešení na evropské úrovni, proto, abychom podporovali realistické kroky na evropské úrovni, včetně těch kroků, pro které využíváme i půdu mezinárodních organizací, jako je např. Organizace spojených národů.

Jsme nikoliv na začátku, ale jsme pravděpodobně uprostřed velmi vážného procesu, který má globální rozměr, který žádná země v Evropě nemůže zvládnout sama a myslím si, že Česká republika je schopna ovlivnit rozhodování na evropské úrovni tak, aby se Evropa soustředila na příčiny krize. Jedinou cestou jak pro Českou republiku, tak pro Evropu je racionální přístup - dohoda, dodržování pravidel. Trváme také na tom, že je potřeba mnohem větší angažovanost na mezinárodní úrovni. Je potřeba silnější evropská zahraniční a bezpečnostní politika, která musí být zaměřena na stabilizaci okolí Evropy. Je důležité silnější angažmá NATO nebo Organizace spojených národů. Těmito zásadami, které jsem zmínil, jsme se dosud jako vláda České republiky řídili a budeme na těchto zásadách setrvávat i nadále. Děkuji. (Potlesk v lavicích ČSSD.)