Vážený pane premiére, vážený pane ministře, vážený pane náčelníku Generálního štábu, dámy a pánové,

setkáváme se opět po roce a je dobré, abychom se společně zamysleli nad tím, co se za tento rok změnilo. Rozdělil bych svoje vystoupení na změny vnitřní, tedy ty, které můžeme ovlivnit, a na změny vnější, které, pokud nejsme velmocí, dost dobře ovlivnit nemůžeme.

Začnu tedy vnitřními změnami. Ocenil jsem, že naše armáda přezbrojuje, ale měl bych k tomu dvě připomínky. První připomínka se týká toho, že jestliže nakupujeme v zahraničí některé moderní zbraně, bylo by žádoucí, abychom trvali na offsetech, respektive na podílu minimálně 30 procent, minimálně 30 procent našeho obranného průmyslu. Uvědomme si, prosím, že Česká republika, nebo dřívější Československo mělo velkou tradici ve skvělém obranném průmyslu, a nebylo by dobré, abychom tuto tradici opouštěli. Tato poznámka se týká jak izraelských radarů, tak amerických vrtulníků, tak jakýchkoli dalších nákupů v zahraničí.

Poznámka druhá, vážení kolegové, před dvěma, ne-li třemi lety jsem zde vystoupil a doporučil jsem, aby se česká armáda věnovala problematice dronů, tedy bezpilotních letadel. Naši novináři, neinformovaní jako obvykle, tento návrh ironizovali, ale mezitím se stalo, že význam dronů postupně rostl. Vzpomeňte jenom akce v Saúdské Arábii, kde se ukázala jejich bojová hodnota. Proto jsem velmi, velmi uvítal, i když se pan generál Opata o tom nezmínil, že v české armádě bude zřízen prapor dronů, a uvítal jsem i to, že velmi pravděpodobně tyto drony budou nakoupeny z Izraele, protože to je technologická velmoc, která je na špičce této konkrétní techniky. Mimochodem byl jsem v Izraeli ještě jako premiér, a tam mně ukázali továrnu na výrobu dronů s tím, že největší z nich byl veliký jako Boeing 737 a dokázal se udržet ve výšce 20 kilometrů 48 hodin a odpalovat rakety na vzdálenost 150 kilometrů.

Mimochodem ta bitva o drony mně trochu připomíná události po první světové válce, kdy někteří naivní progresisté doporučili vyzbrojit armády tanky. Ve Francii to byl de Gaulle, v Německu generál Guderian, a jeho kniha Achtung – Panzer! se stala učebnicí této vojenské techniky. De Gaulle dopadl špatně. Pokud jde o Guderiana, ten dopadl dobře, a díky tomu německá armáda v prvních letech druhé světové války měla bohužel v této technice převahu. Takže, přejme si, aby nová generace nebyla ironizována a aby bylo využito jejích předností, mimo jiné i toho, že vede k minimalizaci vlastních ztrát.