Ale žít v trvalé nejistotě, v trvalé obavě z konfliktů, z budoucnosti, z vývoje světa, to je něco úplně jiného. Něco, na co jsme v našich relativně klidných končinách nebyli v posledních desetiletích zvyklí.

Ten pocit nejistoty má řadu příčin, válku, pandemii, inflaci, energetickou krizi. Ne všechny dokážeme změnit. Co ale můžeme v takové situaci dělat, je posilovat ty jistoty, které máme. Kdybych si pomohl metaforou, tak vyztužit tu naši loďku. Abychom byli připraveni i na to, že to na rozbouřeném globálním moři může víc houpat.

A tady se vracím ke svému oblíbenému pojmu odolná společnost. Odolná společnosti je jako dobře postavená loď. Možná do ní občas šplouchne, možná to na palubě fouká, ale nepotopí se. K odolnosti společnosti přispívá řada věcí: důvěra v instituce, fungující bezpečnostní složky, fungující svobodná média, kvalitní vzdělávání… Ale pojivem toho všeho jsou i obtížněji definovatelné, o to ale potřebnější věci. Vzájemná ohleduplnost. Schopnost neeskalovat konflikty, ale uklidňovat je. Schopnost tlumit emoce, posilovat ty pozitivní. Umění věcné, slušné debaty, ve které nemusíme mít za každou cenu vždycky poslední slovo.