Slovenské národní povstání, jehož výročí si připomínáme, bylo největším ozbrojeným vystoupením protifašistických sil na území Slovenska. Ačkoliv povstání neskončilo podle optimistického scénáře a bylo po pár měsících nacisty potlačeno, mělo obrovský morální, politický i vojenský dopad. Především proto, že ukázalo, že přes existenci klerofašistického Slovenského štátu většina Slováků s myšlenkami fašismu nesouhlasí a je ochotna se jim postavit se zbraní v ruce.

A proto v těchto dnech rozkvetly po celém Slovensku stovky a tisíce pomníků padlých hrdinů SNP, a to nejen na středním Slovensku, kde byly boje neprudší. Jedním z bojovníků SNP byl i Jan Šverma. Nebyl však jen odvážným mužem SNP. Byl právníkem, komsomolcem, odborářským předákem, partyzánem, ale i hrdým Slovanem, vlastencem i internacionalistou, vypravěčem napínavých příběhů a oblíbeným společníkem se smyslem pro humor. Tak na něho vzpomínali jeho blízcí, kteří vstoupili do jeho pouhých 43 let dlouhého života.

Šverma přišel na Slovensko, aby jako komunistický poslanec podpořil úsilí slovenského lidu, stavějícího se na odpor nacismu. Krátce před 10. listopadem 1944, kdy vyhasl jeho nadějný život, byl vyzván k návratu do Moskvy. Odmítl se slovy: "Celý život bych se musel stydět, kdybych opustil slovenský lid v okamžiku tak vážného nebezpečí. Přijel jsem na Slovensko nejen pronášet projevy a psát články, ale i bojovat se zbraní v ruce." Toto rozhodnutí se mu stalo osudným a 10. 11. 1944 při ústupu partyzánské jednotky přes vrchol Chabenec zemřel zimou a vyčerpáním.